středa 17. února 2016

17.unora 2016 aneb Take me home, baby, take me home

24 hodin na ceste. Neni to malo, ale mohlo by bejt mnohem hur, co si budem. Treba travit mesic na lodi pekne postaru. Navic jsem ted absolvovala tolik dlouhych cest, ze bych se timto rada titulovala Mistrem Zenu, nejakejch par hodin ve vzduchu, co uz. Akorat to s tim snehem v Praze nechapu, jasne jsem preci rikala, ze az se vratim, bude tady jaro!
Mam smisene pocity, tedy nejenom z toho pocasi, to byl vtip, ale po navratu z Raje na Plzenskou clovek nemuze byt tak uplne v euforii. Nebojim se, ze bych ale mela cas se utapet v nejakejch zalech, par dnu mi ted bude trvat se vubec zorientovat, co me vsechno ceka a pak, az se teda zorientuju, na tom asi budu muset zacit delat.
Na druhou stranu jsem rada, ze jsem se vratila tam, kde jsem neco platna. Nebo si to alespon namlouvam. Tydny nicnedelani jsou prijemne, ale mam u toho vzdycky trochu provinilej pocit. Bejt panicka v domacnosti by mi asi nestacilo ke stesti. I kdyz...haha.

Lezet ve vlastni posteli je taky krasny. A to ticho tady? Sem si nikdy nevsimla, jaky je v te nasi metropoli ticho.
Rano pujdu plavat do Podoli, jsem nejaka nemozne tlusta, se mi zda a potom hrrr do prace, protoze prace vole co? Slechti. A napsat tu diplomku, at mam ten titul driv nez duchod. Pohnout s portugalstinou je taky potreba, si v te Brazilii prijdu vzdycky jako idiot.
Jezismarja, to je planu, jdu to radsi zalomit. Cau.

Žádné komentáře:

Okomentovat