pátek 26. února 2016

30 hodin v Sao Paulu

Clovek, kdyz se narodi v Sao Paulu zcela po pravu si musi myslet, ze Sao Paulo je celej svet.

Poprve jsme Sao Paulo jenom projeli ve spechu skrz od jihu na sever smerem na Rio. Docela slusne  sem se nechala namotat. Dlouho nic, jenom cedule odpocitavaly zbyvajici kilometry, kousek pred mestem jsme jeste strihali zatacky nekde v kopcich a ze by se tu melo objevit nejvetsi mesto jizni polokoule se jevilo dost absurdne.
A pak najednou a bez varovani. A potom uz jsme jeli hodiny dal po dalnici porad skrz mesto.

Cestou zpet z Ria na vikend do SP sem se nemohla dockat. Kdyz sme konecne sjeli z dalnice a zajeli skutecne do mesta, tezko uz jsem skryvala nadseni. Domy vysoky, ulice sirokyyy, zejo.

Obrovsky vysoky budovy od obzoru k obzoru na vsechny strany daleko za horizont. Nazloutly nebe visi nizko, ubylo barev, zbyly odstiny betonove sedi. Neustale hemzeni ve stinu mrakodrapu pusobi jako zdanliva nehybnost mraveniste.
Desive, zaroven fascinujici.

Kdekoliv na zemi lezi lide, muzi, zeny i male deti. Prazdne pohledy uprene nekam do dalky, neuhybaji, kdyz je prekracuji. Jini natahuji ruce, dalsi lezi jako mrtvi, maji zavrene oci.

Po hlavni tride se v klidu prochazi davy, v nedeli je hlavni pro ne, auta musej jinam. Usmevy, hudba, svoboda...prijdu si jak v New Yorku. Teda jak si myslim, ze bych si prisla v New Yorku.

V Cinsky ctvrti se zrovna slavi Novej rok. To snad delaj kvuli mne, ne? Mam kliku. Nad hlavama se nam vlni draci a bouchaji ohnostroje. Beton, karneval a nudle.

Vyhlasenou mistni kuchyni testujem na sendvicich. Hmm, sendvice maj fakt dobry, lepsi nez v Riu. To se holt hned pozna, kdo je tady Mecca gastronomie. Pit budem radsi Heineken.

Rychle bezte jinam, rikaj nam mistni, kdyz se motame kolem metra a snazime se odhadnout, kudy se jde na trh. Nesli jsme jinam a na trhu jsme zrovna stihli konzert. Babky tancej sambu. Nejotravnejsi hmyz hned po komarech jsou prodavaci ovoce.

Vecer vybirame nejzaplivanejsi bufac, kam si sednout. Jeden takovej kachlovej rohovej splnuje pozadavky. Par piv a mame tu nejlepsi vecirek v Sao Paulu. Holt jde o tu spolecnost no. A ta je vybrana.

středa 17. února 2016

17.unora 2016 aneb Take me home, baby, take me home

24 hodin na ceste. Neni to malo, ale mohlo by bejt mnohem hur, co si budem. Treba travit mesic na lodi pekne postaru. Navic jsem ted absolvovala tolik dlouhych cest, ze bych se timto rada titulovala Mistrem Zenu, nejakejch par hodin ve vzduchu, co uz. Akorat to s tim snehem v Praze nechapu, jasne jsem preci rikala, ze az se vratim, bude tady jaro!
Mam smisene pocity, tedy nejenom z toho pocasi, to byl vtip, ale po navratu z Raje na Plzenskou clovek nemuze byt tak uplne v euforii. Nebojim se, ze bych ale mela cas se utapet v nejakejch zalech, par dnu mi ted bude trvat se vubec zorientovat, co me vsechno ceka a pak, az se teda zorientuju, na tom asi budu muset zacit delat.
Na druhou stranu jsem rada, ze jsem se vratila tam, kde jsem neco platna. Nebo si to alespon namlouvam. Tydny nicnedelani jsou prijemne, ale mam u toho vzdycky trochu provinilej pocit. Bejt panicka v domacnosti by mi asi nestacilo ke stesti. I kdyz...haha.

Lezet ve vlastni posteli je taky krasny. A to ticho tady? Sem si nikdy nevsimla, jaky je v te nasi metropoli ticho.
Rano pujdu plavat do Podoli, jsem nejaka nemozne tlusta, se mi zda a potom hrrr do prace, protoze prace vole co? Slechti. A napsat tu diplomku, at mam ten titul driv nez duchod. Pohnout s portugalstinou je taky potreba, si v te Brazilii prijdu vzdycky jako idiot.
Jezismarja, to je planu, jdu to radsi zalomit. Cau.

sobota 6. února 2016

Malba de BA

Malba je galerie moderniho umeni 20.stol. Latinske Ameriky. Poprve jsem k ni dosla pesky a stalo me to polovinu kuze z chodidel. A bylo zavreno. Ma vule je nezdolna, druhy den jsem oblepena naplastmi jako mumie...prijela taxikem znovu :-)
Fridu poznate, druhy obraz je Sileny bratricek Teo. Nesnasim foceni a vopruzovani s telefonkem v galeriich a muzeich, ale alespon tyhle dve srdcovky jsem si vyfotit musela. Az budete v Buenos Aires, stavte se tam, neni to moc rozsahla galerie, za dve, tri hodiny jste venku plni dojmu.

středa 3. února 2016

Boca de Buenos Aires

Nedelej si z toho tady jen fotoalbum.
No jo, zivot je ted zrovna nejakej zajimavejsi nez internety.

Bica je nejstarsi cast Buenos Aires, pristavni cast mesta. Bohuzel z jejiho centra se stal Disneyland, autobusy az na misto v minutovych intervalech vyhrezavaji davy turistu, fotbalovy dresy a sadrovy trpaslici. Zname to.

Ale par ulic bokem uz je jinej svet. Chudej. Ale rozhodne ne chudej na barvy, lidi a zazitky.