úterý 27. října 2015

Osadníci





Ani uprchlák, ani Pakistán, jen taková ta lepší osada na Slovensku.
Za pár let, co jsem na tomhle místě nebyla, se toho dost změnilo.

Dospělí lidé z osady už se nestaví na kus řeči, rychle projdou kolem a potom už jen občas zahlídneme jejich pohledy z osady k nám. Nikdo nás už k sobě nezve.
Starosta se zbláznil, mezi dveřma na mě začne vychylovat, že kvůli těm uprchlíkům se bojí o svý děti a že uprchlíci jsou snad srovnatelný jen s Cigánama a ať se ho radši neptám, co si myslí o Cigánech.
Postavil jim domy a ty jejich děti už mu ani nejsou vděčný.
Tak si jezdí vděk vymáhat ve svým SUV, kterým kdykoliv bez pozvání vjede do osady. 
Starosta VYŽADUJE respekt, jeho musí všichni zdravit NAHLAS a tahleta pražská povalečská kavárna obzvlášť.


sobota 24. října 2015

Klamovka, Kavalírka


Stěhování č.516 nebo kolik.
Je to jak jiný město. Missing Žižkov badly.
Anděl jsem nesnášela, od prvního okamžiku. Plzeňská je hell, byla jsem v euforii, když jsme stěhovali pobočku z Plzeňský pryč. 

I am back!
Trocha skromnosti a pokory neuškodí v jakýmkoliv množství.
Zvykám si. Týhle čtvrti sluší tma. Dobrá je hospoda na Klamovce. Dobrý jsou lesoparky všude kolem a dobrý jsou schodiště, který se proplejtaj mezi ulicema v příkrejch kopcích po obou stranách nad Plzeňskou. Dobrej je kontrast snobáckejch vilek nahoře s peklem dole. 
Dobrý je, kolik tu znám lidí: "Čau čáje, co tu děláš? Bydlíš, jo? Dyk stav se na kafe, až půjdeš kolem!" 
Budu dál hledat ty dobrý věci a ono to nějak dopadne. Ani si už netroufám představovat jak.

neděle 11. října 2015

Úžasná Ukrajina










Lviv. Dvakrát do Brna a zpátky. 

Když už zas jedu na východní Slovensko, co to protáhnout na Ukrajinu? Jasně. 


Hranice. Užgorod. Vyprodanej vlak, další jede v 5 ráno. Ale kdyžtak tady do půlnoci počkej, třeba k tomu vyprodanýmu vlaku připojej další vagón. Urkitě. Nádraží v Užgorodu je přesně to místo, kde chci 4 hodiny čekat, abych tam pak rovnou mohla přenocovat, 

Hotel Zakarpatyie. Gigantickej socíkovskej panelák, pokoj ve 14.patře, vše v původním stavu. Velkej zážitek. Teplá voda dvě hodiny denně. Sorry, je válka. Pivo s Ivanem a s Vitalim. Seš blbá, žes nebyla v centru. Sorry kluci, já tu nechtěla bejt vůbec.

Probdělá noc, Komáři a hluk z ulice. Ve čtyři na nohou. Temný ulice, nesvítí se. Sorry, je válka. 

Vlak. VLAK! Poslední místa ve třetí třídě. Obrovskej, ocelovej vlak s desítkama vagónů se postupně naplní do posledního místa. Žebrající děti. Místo hajzlu díra v zemi. Velkej zážitek.

Lviv. Leopolis. Dokonalý. Velký město. Obrovský historický centrum, kde lidi ještě pořád vážně bydlej. Ne jak v Praze. Skvělý bufáče všude. Hospody, bary, kavárny, obchody, trhy, všechno místní, žádný řetězce. Skvělý kafe. Skvělý lidi. Ne jak v Praze. Krásný domy a otřesná veřejná doprava. Zbytky židovskýmo města, člověk by brečel. Smog. Samý mladý lidi. Směšný ceny, poprvý v životě si přijdu bohatá. Užívám si.

Yulyia, holka u který spim. Hezkej byt v děsným paneláku na sídláku Levandivka. Teplá sprcha, postel, díky Bože! Ukrajina v EU? Krásná pohádka prej, říká holka se smutkem v očích.

Absolutní nadšení městem. Plánování návratu. Plánování cesty po Ukrajině. Příště Oděsa? Ale až na jaře. Zima je tu zlá.


Autobus na zavolání řidičovi. Spousta místa. Milý lidi. Pořád zastavujem, pohoda jazz. 
Hranice. Ms Adriana Cerna, please, pojďte s náma, tohle není Váš pas. 
Po vjezdu do EU velká radost, řidič otvírá lahev Napoleona a rozlejvá nám deckový panáky.

Noc. Ráno, tma a déšť. Florenc. Čau.