pátek 25. září 2015

Andel. Exit.

Plzenska. Andel. Exit. Nadrazi Smichov. Pul sesta rano. Tyvole.
Oaza ma zavreno. Skoda, Oaza – kus raje v pekle, Oaza se zelenejma ubrusama. Pingl, co se tvari, ze hostum plive do piva, vsechno je, jak ma bejt. No way, je zavreno. Před dverma lezi lidi a spi, tak je nebudu rusit. Kolem chodej policajti, nastesti jsou to dobraci skoro jako ja, takze je taky nebudej.
Infotabule na placatejch televizich sou vypnuty, s klapanim se otacej cisla na desitky let stary ceduli.
Ještě mam cas, sedla bych si, ale všechny zidle jsou zabrany, sedi na nich muzi a podrimuji, nekteri maj zvraceny hlavy dozadu a ocima se divaj do svy hlavy, jsou jim videt jen belma a jsou ocividne nekde hodne daleko, na lepsim miste mozna, jiny ctou noviny, koukaj do modre zaricich displeju. Vsude jenom muzi, prijde mi to zajimavy, ale nevim, co z toho usuzovat.
Do toho nad hlavama v mozaikach vyvedeny obrazy z zivota pracujiciho lidu, stastny a uvedomely delnici, v chcankama pachnoucim pruchode k nastupisti je zvlastni plastika naheho muze, který trha na stromech jablka. Pod tim se motaj zpruzeny lidi, co musej zrovna nekam jit pracovat. A min zpruzeny lidi, který asi nikde nepracujou.
Stojim bokem, aby nebylo tak zretelny, ze vzhledem ke vcerejsi noci si prijdu, ze se do mistniho koloritu perfektne hodim. Boze, mi je blbe. Stydim se za sebe, ackoliv snad ani není proc, to se mi stava, když piju. Nejdriv mam mylne pocit, ze mi lidi kolem rozumi a mají me radi a potom se za to rano stydim, ze sem se zas nechala tak oblbnout.
Nez se stihnu zamyslet dukladneji, prijede mi nastesti vlak. Mam tohle místo nakonec rada. Plzenska, Andel, Smichovsky nadrazi, estetika hnusu, poezie pekla, vidim v nich tolik hezkejch obrazu. Mista, kde to vypada jako v moji hlave, mista, kde clovek musí ty dobry věci hledat. Mista zatím nesemlety stejnakosti.
Zacina svitat, dobiham vlak. Cau.

1 komentář:

  1. Taky se mi na tom nádraží líbí. Je dokonale hnusný.

    OdpovědětVymazat