neděle 30. srpna 2015

Kokořínsko





Proložíme si ty ciziny na chvíli.
Kokořínsko jsem si zamilovala v době, kdy jsem pracovala na povodních. Jedna část našeho teamu tam měla základnu, často jsme se tam všichni setkávali. Fascinující na tomhle místě je, že hodinou autem od Prahy se člověk ocitne tam, kde je možné se rozhlédnout kolem sebe a nevidět jedinou stopu lidské přítomnosti. Jenom les a skály. 
Malý, odřízlý vesnice v dolech, skvělý roubený baráky, skaliska bizarních tvarů, temnej les, dobrý hospody a rybníky na koupání - to je Kokořínsko
Nejraději vzpomínám na noční plavání v hasičský nádrži na návsi, smích a zmatené hledání ve tmě ztraceného oblečení. Taky si pamatuju strach, který jsem měla, když přišla velká bouřka a s každým poryvem větru rozrazila některé z oken místnosti ve staré stodole, kde jsem spala na dřevěný podlaze a třásla jsem se zimou. 
To bylo všechno tady: http://www.donitra.cz/ (moc dobrý místo na přespání, pokud se vydáte na delší výlet)

Vzala jsem tam na výlet naše děti, zajímavé je, že i kdyby celý měsíc bylo 40 stupňů, když dělám výlet já, vždycky padají trakaře a je zima, nezávisle na ročním období. Tudíž jsme se s dětma na krásné mšenské koupaliště jenom dívaly. Aby se nám děcka neutápěla ve smutku, pěkně jsem je protáhla lesem. Což se přirozeně setkalo s "ohromným nadšením". Až do chvíle, kdy jsem veřejně založila skupinu Borců, kteří jdou rychleji a delší a náročnější trasou. Potom to najednou šlo, to chození, protože Borec chce bejt každej, že jo. Můj pedagogický mikroúspěch.

Že budu někdy pracovat s dětma ... to bych spíš věřila, že se budu věnovat jaderné fyzice.
Tak je to se vším.

4 komentáře:

  1. Doufám, že jsem tě neurazil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neurazil. Já jen na to harašení moc nejsem.

      Vymazat
    2. OK. Tak už radši nebudu nikde psát ani, jak ti to sluší, a kdybychom se náhodou někdy potkali, nebudu tě pouštět první do dveří :-)

      Vymazat
    3. Máš trochu popletený pojmy, ne?

      Vymazat