neděle 30. srpna 2015

Kokořínsko





Proložíme si ty ciziny na chvíli.
Kokořínsko jsem si zamilovala v době, kdy jsem pracovala na povodních. Jedna část našeho teamu tam měla základnu, často jsme se tam všichni setkávali. Fascinující na tomhle místě je, že hodinou autem od Prahy se člověk ocitne tam, kde je možné se rozhlédnout kolem sebe a nevidět jedinou stopu lidské přítomnosti. Jenom les a skály. 
Malý, odřízlý vesnice v dolech, skvělý roubený baráky, skaliska bizarních tvarů, temnej les, dobrý hospody a rybníky na koupání - to je Kokořínsko
Nejraději vzpomínám na noční plavání v hasičský nádrži na návsi, smích a zmatené hledání ve tmě ztraceného oblečení. Taky si pamatuju strach, který jsem měla, když přišla velká bouřka a s každým poryvem větru rozrazila některé z oken místnosti ve staré stodole, kde jsem spala na dřevěný podlaze a třásla jsem se zimou. 
To bylo všechno tady: http://www.donitra.cz/ (moc dobrý místo na přespání, pokud se vydáte na delší výlet)

Vzala jsem tam na výlet naše děti, zajímavé je, že i kdyby celý měsíc bylo 40 stupňů, když dělám výlet já, vždycky padají trakaře a je zima, nezávisle na ročním období. Tudíž jsme se s dětma na krásné mšenské koupaliště jenom dívaly. Aby se nám děcka neutápěla ve smutku, pěkně jsem je protáhla lesem. Což se přirozeně setkalo s "ohromným nadšením". Až do chvíle, kdy jsem veřejně založila skupinu Borců, kteří jdou rychleji a delší a náročnější trasou. Potom to najednou šlo, to chození, protože Borec chce bejt každej, že jo. Můj pedagogický mikroúspěch.

Že budu někdy pracovat s dětma ... to bych spíš věřila, že se budu věnovat jaderné fyzice.
Tak je to se vším.

pátek 7. srpna 2015

Belo Horizonte







Světlý zítřky, skvělý město. Napsala bych víc, kdyby se mi alespoň trochu chtělo. 

čtvrtek 6. srpna 2015

Sv.Jan pod Skalou

www.360stupnu.cz (fotku jsem si půjčila, protože moje fotky stály za...nic)
Ve Svatým Jánu žil svatej Ivan. Do jeho jeskyně vytesali kostel. A kolem postavili klášter.
Poutní místo pod dvě stě metrů vysokou skalou hluboko v lese. 

Už se těším, až tam půjdu v zimě. Myslím, že s menším množstvím turistů se tam budou dát zažít hezký věci.

sobota 1. srpna 2015

Inhotim, lepší už to nebude

A pak taky občas nastanou chvíle, kdy je VŠECHNO perfektní. Kdy už prostě není, co by se dalo zlepšit. Bitter-sweet momenty, jejichž problém je, že někdy skončí, že nemůžou trvat věčně. Přitom mně by stačilo...jen na pár měsíců zastavit čas. Možná let, ok.

Inhotim http://www.inhotim.org.br/en/
Kde začit? Inhotim leží u městečka Brumadinho asi hodinu autem od Belo Horizonte. Belo Horizonte je třetí největší brazilský město (oblast má asi 5,5milionů obyvatel) a zároveň hlavní město státu Minas Gerais, který sousedí s Riem. Kde je Rio, to je jasný.
Přejezd z Ria do Minas přes hory je jak přelet na jinou planetu. Tolik se krajina za pár hodin změní. Země tam má rudou barvu. A to není žádná politická narážka, ačkoliv by se to nabízelo. Zemina je tmavě rudá a člověk si tuhle barvu užije, povrchové doly lemujou cestu po obou stranách. Rudej prach se zvedá za každým přetíženým náklaďákem, kterej buď krokem funí do kopce, nebo naopak střemhlavým pádem letí z kopce po klikatý prašný silnici, vlastně teda dálnici spojující druhý a třetí největší brazilský město.
Milovaný pravil, že Minas je Ostravsko Brazílie a k tomu nemám co říct, protože narozdíl od Minas v Ostravě jsem ještě nebyla.

Zpět k Inhotimu. 


Nebudu překládat věci, který se člověk může dočíst na webu, jsem zdrženlivá vůči superlativům, obzvlášť pokud je prezentují příslušníci temperamentnějších národů (kteří jsou vždy první a nejvejš, jeden vedle druhýho). Nicméně nic ani zdánlivě podobnýho Inhotimu jsem taky v životě neviděla (ale já toho zas tak moc v životě neviděla, eh).
Obrovská, ne...OBROVSKÁ botanická zahrada, rozlohou a atmosférou připodobnitelná leda tak k Jurskýmu parku. V ní desítky uměleckých instalací autorů z celého světa, z nich minimálně polovina ve vlastních galeriích - v budovách navržených známými architekty. Část instalací byla vytvořena nastálo přímo pro Inhotim. 



Slečna u kasy nám rovnou řekla, že lístek je platný dva dny, protože během jednoho dne se areál projít nedá. Jenomže my nikdy nemáme dost času na cokoliv. Tudíž můžu alespoň slečně od kasy virtuálně odporovat, protože za jeden den se Inhotim dá SKORO projít celej. Když máte dobrý boty a slušnou kondici (nebo nový boty, kocovinu, ale hodně odhodlání).

Víc snad už jen fotky, jinak bych začala fňukat. Saudade, saudade.