středa 17. června 2015

před kamerou



Červen je šílenej vždycky.
Nevím tedy, co jsem přesně zamýšlela tím, že práci, kterou jsem mohla dělat půl roku, jsem si nechala až na poslední chvíli před koncem projektu. Tedy na červen. 
Samozřejmě frustrace vzrůstá úměrně zlepšujícímu se počasí venku. Každý pracovní den tedy zahajuji půlhodinkou sebelítosti.

A aby toho nebylo málo, přidalo se do toho natáčení pořadu pro ČT, který má diváky seznámit s největšími českými filantropy a jejich aktivitami. Z původního jednoho dopoledne jsem nakonec před kamerami strávila tři dny, včetně celého víkendu. 
Navzdory né úplně optimálnímu načasování pro mě bylo natáčení zajímavý zážitek. Moje role spočívala především v mediování kontaktu mezi režisérkou, Sanjivem Surim - ted tím, kolem kterého se náš díl točil a našimi klienty.
Obě rodiny, se kterými jsme natáčeli, spolupracovaly z mého pohledu naprosto excelentně, Simona s Anetou i se všemi dětmi jsou pro kameru snad narozený. Já jsem se zprvu věru necítila, navíc bylo všechny natáčecí dny šílený vedro, doufám tak trochu, že mě režisérka důkladně vystříhá.
Pořad poběží v televizi příští rok, jestli se jím budu chlubit....to se ještě uvidí.



Nakonec jsem ale strašně ráda, že jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych se nějak motala kolem filmu, režisérka i celý štáb musí mít nervy z oceli a organizační schopnosti armádního generála. 

Žádné komentáře:

Okomentovat