pondělí 29. června 2015

V pondělí ráno jsem se narodila jako robot





Zhovadile se probudit ve 4:50, to už je moc brzo i na mě. Pevně jsem semkla víčka a stočila se do pod peřinu, ale už to nešlo, všechny myšlenky už byly úplně přítomný, opice s činelama mezi mejma ušima povídala něco o práci, diplomce, balení.
Ven z baráku mě nakonec dostalo jasně rudý nebe, východ slunce nad Žižkovem, za kterej by se nemuselo stydět ani Kladno. V 5:10 na Parukářce. Kolem šestý na Vítkově začala skvělá stopovací hra. Doběhni si pro svůj ranní šálek poezie. Na pondělí dobrý.

úterý 23. června 2015

Vrcholová ...



Úplně nahoře na horách mám někdy podobnej pocit jako na břehu moře. Přesah. Jasnej pocit, že tu je něco, proti čemu jsem úplně nicotná. Člověk ale musí být sám a musí se soustředit.
Fyzickým následkem je splasknutí mozku. Defragmentace. 

pondělí 22. června 2015

Weekly ...


Klíčová slova pro uplynulej trochu šílenej týden: bratrova návštěva, tango na lodi, Bára doma na otočku, dobropárty, Česká filharmonie, ukončení projektu Čikatar Het, večírek s povodňákama, vlakem na poradu, diplomka, Dny Jeruzaléma, Knihex.

United Islands, ani otevíračka kavárny na Klinice, ani jahodobraní na Jiřáku, ani Apetiti piknik už se mi nikam nevešli.

sobota 20. června 2015

Česká filharmonie pro Lepší školu




Je to takovej pěknej zvyk, že Česká filharmonie tu a tam zahraje pod širákem, nicméně se mě obvykle moc netýká, protože právě nevyhledávám místa s hustotou zalidnění kolem osmi osob na metr čtvereční, kterážto je průvodním jevem všech akcí, které jsou v Praze zadarmo. Potřebu fyzického kontaktu saturuji v tramvaji, ne zcela dobrovolně samozřejmě a tím se cítím vyčerpaná.

Ale zpět ke konzertu - když se pro mě našly dva lístky (cha, jak pozorné, ale jeden bude stačit, moje kabelka nepotřebuje vlastní židli) do prvních řad, co bych nešla, že jo, Přede mnou sedělo už jen pár ministrů, což se ke mně vzhledem k mému VIP statusu ve firmě skvěle hodí, byť mi účast na akci zajistilo hlavně získané povolení k řízení firmeních aut. Ale co už, to nemusím nikde vyprávět... 

Akce byla live přenášená Českou televizí a po dobu trvání přenosu diváci mohli posílat dárcovské smsky na konto naší kampaně Lepší škola

Lepší škola (kromě toho, že mě živí) je kampaň na podporu vzdělávacích projektů doma v Česku, z jejího výtěžku budeme moci nadále pracovat ve 3 300 školách (!) a snažit se zpřístupnit kvalitní vzdělání všem dětem. V době, kdy nám díky superpeckaaktivitě MMR a podobných koumáků vypadlo financování z Evropských fondů na více než rok, je pro nás Lepší škola zcela zásadní.


Nějak se sice stalo, že úplně náhodou úplně ve stejnou dobu běžel na jiném kanálu jiný benefiční konzert pro nejmenovanou nadaci vnadné blondýny z titulních stran bulvárních deníků, mimochodem nejlepší kámojdy Míši Davida, ale i tak jsme samozřejmě za spolupráci s ČF neskonale vděční. 

Pro příště si budu pamatovat, že na open-air letní akce v Česku je potřeba si brát termosku s čajem, ponožky z ovce a štangli papírových kapesníků, aby byl zážitek kompletní. A taky budu vědět, jak odemknout defend block v Berlingu. Ale to je příběh, který bych taky nerada někomu vyprávěla. 

Pokusím se tedy zachovat tvář a konstatuji, že 

"Českou filharmonii vedl šéfdirigent Jiří Bělohlávek, muzikanti open air koncertem zakončili 119. sezonu. Posluchači si vychutnali symfonickou báseň Tábor z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany, a to na paměť 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Poté vystoupil ruský klavírista Kirill Gerstein s Rapsodií v modrém George Gershwina a Rapsodií na Paganiniho téma op. 43 Sergeje Rachmaninova.
Program doplnily dvě části z baletu amerického skladatele Aarona Coplanda Rodeo ze života amerických kovbojů – Saturday Night Waltz a Hoe Down. Koncert uzavřelo vystoupení dětí z romského sboru Čhavorenge, které pod vedením Idy Kelarové zazpívaly výběr romských písní."
A jednu z těch romskejch písní jsem znala. Takže jsem znalec a říkám, že to bylo hezký.

čtvrtek 18. června 2015

Dobropárty 2015






Pracuje pro nás více než 100 lidí. Zadarmo.
Kdysi jsem pro Tíseň taky pracovala zadarmo. Všichni příbuzný a známý se tomu divili. PROČ? 

Potom jsem tu dostala práci. A světe div se, údiv známých a příbuzných přesto nebral konce :-)
Asi přeceňuju prestiž práce v pomáhající profesi, holt jak někde není mercedes a golf alespoň jednou za měsíc, o dobrý práci se mluvit asi nedá.

A o to víc si vážím lidí, kterým je to jedno a tráví svůj volný čas pomáháním, místo aby někde honili mamon a jediné odměny, které si jim dostává, je něco tak strašně abstraktního jako "dobrý pocit".
A jednou za rok malá párty v Langhansu. Na tu se vždycky strašně těším, protože v obklopení těmahle lidma mi svět připadá chvíli v pořádku.

Od příštího měsíce částečně měním pracovní zařazení a budu pracovat jako koordinátorka dobrovolníků. A z toho mám radost až na kost. Opravdu. Takže pokud se k nám chcete přidat, dejte mi vědět. 

středa 17. června 2015

před kamerou



Červen je šílenej vždycky.
Nevím tedy, co jsem přesně zamýšlela tím, že práci, kterou jsem mohla dělat půl roku, jsem si nechala až na poslední chvíli před koncem projektu. Tedy na červen. 
Samozřejmě frustrace vzrůstá úměrně zlepšujícímu se počasí venku. Každý pracovní den tedy zahajuji půlhodinkou sebelítosti.

A aby toho nebylo málo, přidalo se do toho natáčení pořadu pro ČT, který má diváky seznámit s největšími českými filantropy a jejich aktivitami. Z původního jednoho dopoledne jsem nakonec před kamerami strávila tři dny, včetně celého víkendu. 
Navzdory né úplně optimálnímu načasování pro mě bylo natáčení zajímavý zážitek. Moje role spočívala především v mediování kontaktu mezi režisérkou, Sanjivem Surim - ted tím, kolem kterého se náš díl točil a našimi klienty.
Obě rodiny, se kterými jsme natáčeli, spolupracovaly z mého pohledu naprosto excelentně, Simona s Anetou i se všemi dětmi jsou pro kameru snad narozený. Já jsem se zprvu věru necítila, navíc bylo všechny natáčecí dny šílený vedro, doufám tak trochu, že mě režisérka důkladně vystříhá.
Pořad poběží v televizi příští rok, jestli se jím budu chlubit....to se ještě uvidí.



Nakonec jsem ale strašně ráda, že jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych se nějak motala kolem filmu, režisérka i celý štáb musí mít nervy z oceli a organizační schopnosti armádního generála. 

čtvrtek 11. června 2015

Lake Laka




Nejkrásnější kus Šumavy, kterej jsem zatím navštívila. Připadala jsem si jako v Kanadě a to jsem přitom v Kanadě nikdy nebyla. Člověk pořád jde a jde a kolem je hezky, hory, lesy, takový to malebno - to známe a potom najednou se vstupem do první chráněné zóny se všechno úplně změní. 
Najednou zjišťuje, že doteď vlastně v přírodě nebyl.
Je to zázrak, že taková místa ještě máme.