úterý 19. května 2015

črta devatenáctého

Zkysla jsem v kanclu zase do osmi. Vlastně je to tak nakonec lepší.
Měla jsem na sobě takový hezký růžový šaty.
V Karlíně jsem si na cestu domů koupila dva lahváče, akorát se mi vešly do kabelky. 
Šla jsem domů tunelem a potom nahoru skvělou Koněvovou ulicí, upíjela jsem to teplý pivo.
Díkybohu za Žižkov. Tváře kolemjdoucích lidí barevně ozařovaly problikávající světla z heren. Hradby tmavých siluet domů, co lemujou ulici, pršej na chodník oloupané kusy omítek.
Hvězdy na nebi jsem si domyslela a byly krásný. 
Na pár nepatrných okamžiků bylo všechno jak má být. 

6 komentářů:

  1. Tuhle cestu dobře znám, má spoustu poloh a spoustu pocitů.Možná, že jim i trochu rozumím, někdy to stačí. Někdy to člověka zavede mimo směr a realitu, ale život je o pocitech, Tak na Koněvovu, na tradice a nostalgii.:-) Prostě jen možná trochu rozumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je milé, že mi rozumíš. Já si třeba moc nerozumím. Díky za koment.

      Vymazat
    2. Třeba se na sebe díváš ze špatné strany. Někdy stačí si jen lehnout na hladinu, Nechat se houpat, nechat se unášet proudem a do ničeho nezasahovat a poslouchat....Dva lahváče do kabelky, taky dobrá volba. Prostě dobrejch pár vět o Žižkovu, já děkuju.

      Vymazat
  2. Hezký. Sám už bych na takovejhle poetickej zápisek asi neměl.

    OdpovědětVymazat
  3. Nejsem si jistej. Přijde mi, že už nejsem tak romantickej jako zamlada. Speciálně psaní se to týká hodně. Živím se jím. Každý týden ze sebe vyplivnu 25 až 30 tisíc znaků. Přestává mi na něm záležet.

    OdpovědětVymazat