pátek 24. dubna 2015

Caipirinha sunrise


Casto chodim behat rano, protoze hrozi, ze bych to potom pres den uz nestihla. Navic rana mam rada, rana bez lidi, s cerstvym vzduchem, s mlznym oparem nad krajinou, s tichem...Kdyz se ranni beh vydari, cely den je potom snesitelnejsi. 
Vstavam vetsinou v sest a snazim se do ctvrt hodiny byt venku, abych nestihla premyslet o tom, jestli se mi chce jit. Kdyz se mozek zacne budit, mivam uz treba 4 km v nohach. V zime beham za tmy, v lete uz je slunce davno na obloze, ale dvakrat do roka na kratke obdobi se povede, ze mi ranni beh vychazi akorat na vychod slunce
Ranni behani ze sve podstaty nemuze byt spatne, endorfiny uz se postaraji, aby si clovek nakonec pro ten zen dobehl.

Ale nektera rana jsou jeste mnohem lepsi, nektera rana si budu pamatovat dlouho. Ackoliv treba byla zprvu trochu upocena a vzduch byl trochu citit kocicincema, taky jsem mela jetleg a malou kocovinu a tezky nohy, ostatni faktory tohle vsechno prevazily. Snad je z fotek patrne, ze love is in the air v Uzasnem meste.

4 komentáře:

  1. Ráno je v deset. Šest je noc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deset je mainstream, šest je optimální.

      Vymazat
  2. Nádhernej východ! Tyhle romanťárny mě berou. Nesnáším vstávání, ale je fakt, že když už se donutím, tak to utrpení nemá dlouhýho trvání. Škoda, že makám už od sedmi a ranní běhy jsou pro mě nestíhatelné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach, no jo, práce od rána je nechutná. Dělávala jsem od osmi, do práce jedu tři čtvrtě hodiny, to bylo hrozný a s běháním to věru taky skloubit nešlo. Večer už bývám opotřebovaná a nemám chuť na život. To, že můžu přijít do práce většinou kdy chci v rámci dopoledne, považuju za totální luxus a největší pracovní benefit.

      Vymazat