středa 4. února 2015

Chlapeček nám vyrostl a tančit umí


Vesnické plesy zaujímají čestné místo v mém seznamu zážitků, které nepotřebuji opakovat. Ostatně netoužím ani po městských či velkoměstských plesech, ani jakýchkoliv jiných plesech. Příležitost, kam si vzít nádherný nový šaty (a proč si koupit další nádherný nový šaty) si vždycky nějakou stejně najdu. Ani náhodu mě nenapadá žádný důvod, proč se takových událostí účastnit, kromě maturity některého z mých bližních. A protože navzdory všem pochybnostem můj první mladší bratr nakonec do maturitního věku dorostl, ples v ÁKáEs mě neminul.
Šaty jsem si pro jistotu vzala dvoje - jedny z Ria a jedny z Londýna, vzpomněla jsem si, že jsem své černé lodičky v opilosti věnovala barmance (protože mě tlačily a jí se líbily, dává to smysl, ne?), půjčila jsem si tedy náhradní obuv od kamarádky, v klidu zapomněla doma svou Ted Baker kabelku a vyrazila na divokej Západ. 
Ačkoliv to chvíli vypadalo, že nikam nepůjdu, nebo vyrazím v teniskách a s igelitkou, nebo radši urychleně konvertuju a seženu si slavností nikáb, na ples jsem se celá nervózní dostavila. Obzvláště totiž společenské akce v místě mého dospívání mě přivádějí do rozpaků, netuším totiž, zda mě bývalí přátelé nepoznávají, nebo mě záměrně významně nezdraví, a to jednoho znervózní. Na nervozitu výborně pomáhá Bohemia sekt, ten má ale nepříjemné vedlejší účinky ovlivňující paměť. 
V každém případě si pamatuji, že jestli něco ten náš chlapec umí, tak je to tančit, že mi několik osob pochválilo zuby (Jako vážně? Zuby? ok...), že na dědině se nosí (převážně červené) krajkové minišaty a že bych nikdy, nikdy, nikdy neměla chodit domů o pět hodin později než samotný maturant. 


Letos velikonoční půst začíná 18.února, nicméně si myslím, že vzhledem k popsanému zážitku, jej zahájím o pár dní dříve. 

PS: už zase nevím, kde jsem nechala boty, nemáte někdo číslo na obsluhu z baru?


Žádné komentáře:

Okomentovat