neděle 4. ledna 2015

Vzpominky na Banat


Jsem trochu nemocná. Že se cítím a vypadám jako ho.., to bych ještě vydržela, ostatně bylo volno, ale že zase 14 dní nebudu běhat, to mě mrzí. Ale ostatně, to je tak vždycky. Jsem zpět v práci, i když usoplená, tak odpočatá a mám před sebou relativně světlé zítřky. 

Vzpomínám na cestu do Banátu, o které jsem tu, myslím, nepsala. Napíšu víc. Příště.
Zatím posílám alespoň fotky. Děda na fontáně je teda ze Szegedu a lodě na jezeře - to je Balaton. Zbytek český Banát v Rumunsku. 
Akorát jsem dočetla Nížiny od Herty Müllerové - "Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové. V pronikavých a drásavých scénách autorka popisuje život německy mluvících obyvatel ve švábském Banátu za časů, kdy v Rumunsku vládli komunisté. Müllerová zachycuje temnou anti-idylu v enklávě, kterou charakterizuje strach a nenávist, netolerance a nehybnost. Tato nepřikrášlená kronika zanikajícího světa je v podstatě jádrem, ze kterého vyrůstá celé spisovatelčino dílo. 
Nížiny vyšly poprvé v Německu roku 1984 ve zkrácené podobě; naše vydání je kompletní a respektuje poslední německé vydání."
Hnusná, hnusná, odporná kniha, která dostala právem Nobelovu cenu. Střídavě se mi chtělo brečet a zvracet a za každou kapitolou jsem ji nesla do popelnice. 
Zajímavé mi přišlo, že jsem z Banátu měla mlhavě podobný pocit, jako byla atmosféra popsaná v knize. Venkov a obzvlášť chudý venkov věru žádná idyla není, byť to očím turistů z města nepřijde, příroda je nelítostná a s lidmi zachází bez slitování. Lidi jsou zvířata. 

___________

Poznámka pod čarou: TENHLE článek mi děsně hnul žlučí. Absolutní neprofesionalita, nekompetentnost a neznalost sociální práce zrovna u člověka, který je dokonce zaměstnancem ministerstva mě šokovala.Na svém facebooku jsem reagovala a naštěstí jsem nebyla jediná, koho dotyčná zhnusila, dobré reakce najdete ZDE a ZDE
Ač si to kdejakej Pepča Novák nemyslí, sociální práci nemůže dělat každej, kdo má pocit, že mu přece slouží "selskej rozum", nadělá potom mnohem víc škody, než užitku. A tahle paní Zlomocná nám opět pěkně pohnojila léta těžké a mravenčí práce. Well done.

2 komentáře:

  1. Jo, Banat... Docela bych to tam chtela videt dnes, byla jsem tam asi v roce 2003, ve dvou, stopem. I kdyz, mozna radsi ne. Zpatky jsme poslali par pohledu a balicku. Zazitky vryty do pameti. Mišel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jste tam byli dlouho? Potřebovala bych tam asi strávit víc času, abych to místo pochopila. Mísí se ve mě divný emoce, když na to vzpomínám. Ale přiznám se, že navzdory tomu, jak miluju přírodu, nejsem příznivcem venkova...ty lidi. No.
      Určitě se tam toho tak moc nezměnilo, možná odtamtud odešlo spousta dalších lidí bouchat do fabrik v českejch Sudetech od nevidim do nevidim.

      Vymazat