neděle 23. listopadu 2014

Ipanema bday babe




Právě přišel čas na zopakování mé oblíbené mantry: „nejhorší jsou očekávání“. O kolik moc by byl život snadnější, kdyby si člověk neustále nestavěl vzdušné zámky, nebo nemaloval čerty po zdech?
Nejvíc ze všeho bych jednou chtěla být tvrdá holka, stavět se čelem k okamžikům, které přicházejí a nechávat plynout situace, které nemohu ovlivnit. Žít v přítomnosti, nelitovat minulosti a nestresovat se tím, co bude.
Jsem, řekla bych neskromně, na správné cestě, ale občas mě přesto překvapí, jak moc mě zasáhne třeba úplná hovadina. Asi byste to na mě v té chvíli nepoznali, ale občas se mi podlomí nohy a obejde mě mráz a k tomu stačí třeba jedno slovo. Správně artikulované, ve správnou chvíli, někdy jenom pohled, gesto, ticho o vteřinu delší, než jsem čekala.
A proč o tom vlastně mluvím? Každý rok se kolem začátku listopadu začínám ztrácet, jednak intenzivně vnímám začátek zimy, blížící se Svátky a přelom roku a za druhé a především: mám narozeniny. Narozeniny (úplně nerozumně a zbytečně) cítím jako nepřátelské gesto vesmíru, jako připomenutí, co jsem všechno nestihla a o kolik míň času mi zbývá, jak moc jsem sama a k ničemu. A byť o nich nemluvím, neslavím je a snažím se je prostě přejít, přežít, dočista vyignorovat, vždycky mě, mrchy, doženou. Narozeninová přání jsou mi nepříjemná, na druhou stranu mi je líto, že jich bývá málo, nechci být ten den mezi lidma, ale samotné je mi smutno. Nerada na sebe upozorňuji, ale mám pocit, že bych si zasloužila být středem pozornosti. Zkrátka depka, co se k zenově vyrovnaný tvrďačce vůbec nehodí.

A tak jsem si trochu slibovala (očekávala jsem – měla jsem očekávání (zase!), že když se letos odklidím na jižní polokouli, do města bohů, všechny ty nový vjemy a emoce z návštěvy místa, o kterém jsem vždycky snila jako o ráji, nějak přehluší mý narozeninový démony. A víte co? Ne.
Rozhodně mít na krajíčku na Ipanemě je o trochu lepší, než natahovat na vymrzlým Žižkově, Ale i počítajíc hvězdy s nohama v písku a caipirinhou v ruce to bylo na hovno. Protože jsem to prostě OČEKÁVALA jiný.

2 komentáře:

  1. ...sám sebou je člověk i na Ipanemě...

    OdpovědětVymazat
  2. Bohužel. člověk sám před sebou neuteče. To ale neznamená, že to přestanu zkoušet. Utíkat.

    OdpovědětVymazat