sobota 29. listopadu 2014

Dobrej pastýř







Aby tý Brazílie nebylo moc, proložíme ji Podhradím u Aše. Neubergem teda spíš. 
Tahle vesnice je jasnej důkaz, že se věci mění k lepšímu. (obvykle tedy potom, co se nejprve úplně zese.ou). Co si ji pamatuju z dětství, bylo to vážně děsný místo, ponurý a zanedbaný, ale v posledních letech je k nepoznání. Nakonec jsem musela konstatovat, že je to možná i docela pěkný prostředí k žití. Pokud má člověk rád les a koně. Dokonce se po povedené revitalizaci (na revitalizace všeho druhu za evropské peníze jsou vůbec v rodné hroudě experti) z lesa vystoupily zbytky zámků, okolí věže už nevypadá jako vchod do pekla. 
V Podhradí/Neubergu mají taky kostel. Že je speciální, jsem věděla, ale dočkala jsem se konečně času, zjistit jak a proč. Dřív na to nebyly podmínky, musela jsem totiž nutně vysedávat po hospodách a cítit se vytížená chozením do školy, navíc, na svou obhajobu, kostel je většinu času zavřený, mše se slouží asi třikrát do roka. Přecejen v kraji moc evangelíků po Odsunu nezbylo. 
A čím je tedy místní kostel speciální? Stojí tam od roku 1470. Přes 500 let. Je to stavba, která tam stojí půl tisíciletí, abychom si rozuměli. PĚT SET LET. 
A kromě toho má neskutečně krásný celodřevěný, malovaný interiér. Hned je to můj nejoblíbenější kostel, na první pohled.

Před pár dny se mě známý, který je věřící a praktikující, ptal, jak to mám teď s Bohem. Dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, ačkoliv jeden čas to docela byl můj leitmotiv (kolem pouti do Santiaga), nicméně stále to máme v pohodě. Intenzita vztahu je odvozená od mého psychického stavu, Jeho přítomnost cítím hlavně, když jsem jó dobrá nebo naopak hodně v háji, ve stresu a stereotypu všedního dne, pravda, sotva vnímám, že stojím nohama na zemi a nebe mám nad hlavou. Ale při poslední návštěvě Podhradí/Neubergu to tam bylo, místo a čas zase fungovaly souběžně. 

Žádné komentáře:

Okomentovat