neděle 8. června 2014

Oh my Dutch!





Po dlouhý době venku mě zas překvapilo, jak je "tam" všechno normální. On člověk trochu v tý zaprděný Praze pozapomene. 
Žádný úvahy ani analýzy. Život v ulicích: tolerance, nadhled, svoboda, tohle je Evropa. Černej, bílej, v burce, v turbanu, gay, punkáč, tloušťík, pracháč, všechno je jedno. Jo a takovouhle Evropu bych chtěla a taky mám pocit, že my si ji ani moc nezasloužíme.

____________________________

Hlavní údaj v předpovědi počasí je: "pravděpodobnost, že bude pršet" vyjádřená v procentech. Cokoliv nad dvacet znamená chcanec. Deštníky stejně člověk neužije, protože když prší, tak k tomu furt děsně fouká od moře. Navíc jezdit na kole s deštníkem je docela akrobacie. Lidi na ulicích se i v největší průtrži tváří, že žádnej déšť není, normálně se usmívaj a zamračí se jen když vidí, že vy se neusmíváte. 
____________________________

Kola všude respektovaná jako plnohodnotná součást provozu. Docela jsem se nejdřív bála, protože vrhat se do křižovatky mezi auta nebo jet v peletonu lidí po stezičce metr široké mi přišlo jako jasná sebevražda vzhledem k zážitkům, které mám z Česka. Bára mě glosovala, že na to, že chci do Kábulu, nemám zrovna dvakrát pro strach uděláno, když na kole jezdím jak "královna šneků". Che. Ale stačilo pár dní a z kola jsem nechtěla slízt. Takovej můj sen bydlet ve městě, kde se lze dopravovat na kole, ale karma mi to nedopřeje: Aš, Žižkov, Lisabon, horská Segovie. Smolíček pacholíček.

____________________________


Bez věže není vejlet. A udělat si fotky z týhle věže - to byla výzva: zaplatit 10 éček, 45 minut stát v příšerným větru a dešti na ochozu, s kocovinou se klimbat někde 150metrů nad zemí, těžce vydřený snímky! (ale stojí za to)