úterý 18. března 2014

Joana in the house


Do Prahy přijela Joana, moje kamarádka z Lisabonu. Hodně mi tenkrát pomohla ... najít si byt, nezbláznit se při vyřizování papírů, přežít ve městě, které je permanentně ve stávce a tak.

Zvala jsem ji mockrát do Prahy, ale nikdy to nevypadalo, že přijede, hodně pracovala a dodělávala školu (až teď chápu, že v takový situaci se fakt ku·va NEDÁ nikam jet), nechtěla jet bez svýho anglickýho kluka.
A pak nechala Portugalsko Portugalskem, anglickýho kluka v něm a sama se odstěhovala do Londýna (deset bodů za ironii). A konečně dorazila do Prahy.

A zase sem si vzpomněla, jak jsme se furt smály jak krávy a seděly na pláži s pivem v ruce, bylo to těžký, ale veselý. Tak teď jsme zase seděly s pivem v ruce (s českým pivem, který je dva a půlkrát větší než to "jejich"), akorát pod žižkovskou věží a pak na lodi na Vltavě a pak na kandelábru Karlova mostu a zas to bylo veselý.
Joana hodně mluví, já zas tolik ne, takže nám to spolu pěkně jde. Chutnala jí slepice na paprice, divila se, kolik tu máme psů a že všichni pijou pivo a že se všichni smějou (což nemůže být ničím jiným, než že po tejdnu vyšlo slunce a udělalo se skoro 20 stupňů a Pražáci z toho byli tak preplex, že se tvářili nepříčetně, což si Joa mylně vyložila jako úsměv). A divila se, že kamkoliv se otočí, tak vidí výjevy jak z tyvolepohlednice, sightseeing, zatímco jsem byla v práci, dělala tak, že jezdila tramvají z konečný na konečnou a vyfotila snad celej film na svým digitálním foťáku.
Taky jsem si povídaly, jak Portugalci koupili vojenskou ponorku a uvrhli se tím v platební neschopnost a jak my si pronajímáme second-handový Gripeny, jak Barosso odešel ze dne na den z postu premiéra šéfovat EU a na Portugalsko se úplně vypek, jak Zeman vrávorá u korunovačních klenotů a kterej jejich ministr má kolik titulů, aniž by se vědělo, co studoval, ale nejspíš to bylo v Plzni.
Je to pokaždý osvěžující si z první ruky poslechnout, že je to všude stejný a kdo říká, že ne, tomu akorát chybí nadhled. 
_________________________________________________________________________________

Je to fakt dost únavný, když celej den strávíte před počítačem a pak doma k němu musíte zasednout znovu. Pak už jen tak poloslaboduše civím střídave do zdi a do monitoru a nemůžu, prostě nemůžu, udělat an napsat vůbec nic. Venku je tma a prší, ani běhat se jít nedá, všechno už je uklizený... dobrou.

Žádné komentáře:

Okomentovat