sobota 30. listopadu 2013

Velká nádhera






Velká nádhera je přímo nádhera neskutečná. Opravdu. 
Do kina moc nechodím. Když se člověk s takovým nasazením jako já věnuje alkoholismu, práci a depresím, nezbývá na kino moc času ani peněz. No, třeba to jednou bude jinak.
Ale zpět k filmu.

Běžte na něj do kina, ten film si to zaslouží. A vy taky. 
Chvílemi jsem měla pocit, že tolik krásy ani pojmout nezvládnu, ty záběry - trochu kýčovité, zároveň syrové, navoněná bída římské smetánky, smrt a šampaňské, vizuálně dokonalý snímek, dvě a půl hodiny na návštěvě v Itálii. Nádhera ze které mrazí, pozlátko a hniloba, nemám slova, kterými bych pocit z filmu popsala.

Vlastně možná jo: radost. To je ono. Nesmírná radost od začátku do konce a ještě pár dní po shlédnutí snímku. 

1 komentář: