neděle 20. října 2013

Vliv Česka na mozek

Před volbami je „duch národa“ cítit ve vzduchu nesnesitelně koncentrovaný. Sliz nám všem kape z úst, když se najednou začneme nesmírně angažovaně vyjadřovat … ke všemu. Dva dny výkřiků a nekontrolovatelných záškubů v tvářích vážených voličů předcházejí očekávatelným čtyřem letem ticha po pěšině.
Ticha občas protnutého nějakou tou rezignovanou nadávkou v hospodě.
Nejsem lepší, tahle země mě vždycky dostane.
Venku není tráva zelenější, ale neštve mě to, protože není moje.
Venku nesleduju, co se děje doma. A snesitelná lehkost bytí se vždycky dostaví, na to je spoleh.

Doma je doma, smrádek a teploučko.
S pocitem vnitřního uhnívání vrátím se vždycky ke starým, dobrým zvykům.

Začnu pít pivo a vůbec se nepozastavuju nad tím, že ho piju z půllitru, tedy kýblu. Víno si nedám, protože je kyselý a smrdí. Nedám si ani olivy, protože co to je? Pozřu hermelín utopenej v oleji. K obědu jsem měla asi taky hermelín, nebo smaženej plastovej ajdam, protože tohle je v naši zemi trest pro lidi, kteří nechtějí jíst mrtvá těla tvorů, kteří chtěli žít.

Jezdím tramvají, ale možná si jednou taky pořídím Fábijy na lýzink a pak v ní budu jezdit sama a poslušně se zařazovat do kolon tvořených dalšími pohodlnými samotáři.
V tramvaji se nesměju, protože kdo se směje, je úchyl. A kdo mluví moc nahlas, na toho se syčí. A vůbec, většinu času trávím snahou zneviditelnit se. Sousedy nezdravím, když potkám přítele, dělám radši, že ho nevidím.

Nosím černý oblečení, to se sluší. Móda je tu jen pro lidi, kteří nemají co na práci. A práce to je největší hodnota! Práce je tu pro každého, kdo není příživník, nepřizpůsobivý nýmand. Já práci mám.

Kouřím a nesportuju. A když už zasportuju, hodně o tom mluvím, dává mi to pocit výjimečnosti. Necestuju, nemám přece peníze, no jasně, dřív se cestovat nesmělo a teď na to lidi stejně nemají, tak co.

No všechno patřičně nadávám, na facebooku se s ničím nepářu a v hospodě najdu řešení jakéhokoliv problému.


A v tomhle rozpoložení jdu k volbám. A budu volit lidi, o kterých si myslím, že nejsou jako já. Doufám, že jsou mnohem lepší než já. Ale něco uvnitř mi říká, že si je nezasloužím. 

Žádné komentáře:

Okomentovat