čtvrtek 31. října 2013

Objevitel






 
Omlouvam se za rychlopost z MHD- neni cas ztracet cas :-)

Mam rada svoji praci taky proto, ze pomer drepeni u pocitace a prime prace s lidma si do jiste miry muzu nastavit sama.
A verte mi, ze ja u pocitace vydrzim sedet vazne dlouho, nejlepe se bavim u excelovych tabulek, ale stejne je toho nekdy moc a potrebuju si popovidat I s zivyma lidma. Napriklad kazdy tyden vedu klub pro deti ohrozene socialnim vyloucenim. Vzhledem k tomu, ze nejsem moc kreativni, snazim se decka brat z klubu ven - na vystavy, workshopy a ruzne dny otevrenych dveri. Nastesti se v Praze porad neco deje a ja si muzu vybirat akce, ktere zajimaji I me. Podivam se tak na spoustu mist, kam bych se jinak podivala jen tezko.

Napriklad vcera jsme byli v Dome u Zlateho prstenu na vystave, ktera mapuje 50 let existence Galerie hlavniho mesta Prahy.
Slecna, ktera nas provazela byla skvela, deti utahla na vareny nudli a ja sem tak mela prostor si vystavu projit a prohlednout. A na zaver nas vzala do atelieru, kde si clovek pouhou svou pritomnosti prijde jak umelec. S trochou fantazie v mem pripade.
Tolik k fotkam.

A ted proc pisu z MHD. Sedim konkretne v buse z letiste, kam jsem na pul sestou byla vyprovodit kamaradku z Anglie na let do Madridu, potazmo na Islas Canarias.
A splnil se nam "sen" vsech cestovatelu, totiz ze let byl zrusen a nikdo o nicem nic nevi. Iberia zapomnela dat Mary vedet.
Klasicky Spanele- na co sahnou, poserou.
Nechala jsem tedy M.na letisti, aby si mohla jit do kancelare Iberie alespon zanadavat. Muzeme uzavrit sazky, zda nakonec odleti, nebo vyhodila 300 EUR z okna a dovolenou stravi u me na Zizkove.
Ja osobne ji fakt fandim, ale na Spanely moc nesazim.

neděle 27. října 2013

instantně


ohňostroj, Žižkov                                knihovna, Arbesák                         Adriana, Doubrava
Tom, Monolok                                    les, Aš                                             kafe, Monolok

pátek 25. října 2013

na jedný lodi




Ne, v žádném případě nebudu nikomu cpát koho volím a nikomu nebudu kecat do toho, koho má volit. Ať každej volí dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a moc to nebudem rozmazávat, jo? Alespoň tady ne, prosím.
Když už jsme přežili celej měsíc předvolební masáže, tak teď, když volby probíhají, můžeme se snad trochu uklidnit. Taky Vás tak zoufale se...štvou všichni "erudovaní odborníci" co jich kolem nás je se svými prognózami?
"Já bych, řekl, že AB vytvoří koalici s BC a CD se do sněmovny vůbec ....PLESK!". "#můjtipvoleb ... PLESK! PLESK!"

Byla jsem na pirátským happeningu před Kongresovým centrem,  z mnoha důvodů mi to přišlo jako dobrej nápad. 


Zajímavé je pozorovat, jaké skupinky "demonstrantů" se v davu profilují.
Někdo si přijde zařečnit. Poslechnout si sám sebe, nebo nějaký ty známý. Někdo se chce zviditelnit a zubí se do objektivu, když drží vlajku (eh). Někdo si chce zanadávat a někdo se chce potkat s přáteli. Někdo se přijde poprat.
Zpívali jsme a skandovali, hráli na harmoniku, tančili nebo si podupávali, diskutovali a dělali si legraci z ochranky.
"Vniknutí" do Kongresového centra bylo velmi dramatické...přišli jsme dovnitř normálně otevřeným hlavním vchodem po schodech. Ochranka byla překvapivě překvapená a nepříliš překvapivě dost agresivní. 
Jeden mladý hoch, čerstvě plnoletý, dostal pěstí od securiťáka, když ho označil za fašistu, pak jsme se trochu postrkali ve dveřích a to bylo všechno. Ďykičau. 

Kde se tedy berou dnešní titulky "piráti pobodali ochranku" případně "ochranka surově zkopala piráta"? 

Jak se z jednoho málem stane nepřízpůsobivej živel. A co děláte po večerech Vy?


středa 23. října 2013

víc než retro


Co je víc než retro? 
To, co je autentický.
Chebskou nádražkou by se jistě ráda inspirovala nejedna pražská hipsterská kavárna.

úterý 22. října 2013

instantně


Hrad, Skalná                                      Adriana, doma                               Adriana, vlak
Tom, Kaaba                                       Francouzky, Alfréd ve dvoře         Šimon, Langhans

neděle 20. října 2013

Vliv Česka na mozek

Před volbami je „duch národa“ cítit ve vzduchu nesnesitelně koncentrovaný. Sliz nám všem kape z úst, když se najednou začneme nesmírně angažovaně vyjadřovat … ke všemu. Dva dny výkřiků a nekontrolovatelných záškubů v tvářích vážených voličů předcházejí očekávatelným čtyřem letem ticha po pěšině.
Ticha občas protnutého nějakou tou rezignovanou nadávkou v hospodě.
Nejsem lepší, tahle země mě vždycky dostane.
Venku není tráva zelenější, ale neštve mě to, protože není moje.
Venku nesleduju, co se děje doma. A snesitelná lehkost bytí se vždycky dostaví, na to je spoleh.

Doma je doma, smrádek a teploučko.
S pocitem vnitřního uhnívání vrátím se vždycky ke starým, dobrým zvykům.

Začnu pít pivo a vůbec se nepozastavuju nad tím, že ho piju z půllitru, tedy kýblu. Víno si nedám, protože je kyselý a smrdí. Nedám si ani olivy, protože co to je? Pozřu hermelín utopenej v oleji. K obědu jsem měla asi taky hermelín, nebo smaženej plastovej ajdam, protože tohle je v naši zemi trest pro lidi, kteří nechtějí jíst mrtvá těla tvorů, kteří chtěli žít.

Jezdím tramvají, ale možná si jednou taky pořídím Fábijy na lýzink a pak v ní budu jezdit sama a poslušně se zařazovat do kolon tvořených dalšími pohodlnými samotáři.
V tramvaji se nesměju, protože kdo se směje, je úchyl. A kdo mluví moc nahlas, na toho se syčí. A vůbec, většinu času trávím snahou zneviditelnit se. Sousedy nezdravím, když potkám přítele, dělám radši, že ho nevidím.

Nosím černý oblečení, to se sluší. Móda je tu jen pro lidi, kteří nemají co na práci. A práce to je největší hodnota! Práce je tu pro každého, kdo není příživník, nepřizpůsobivý nýmand. Já práci mám.

Kouřím a nesportuju. A když už zasportuju, hodně o tom mluvím, dává mi to pocit výjimečnosti. Necestuju, nemám přece peníze, no jasně, dřív se cestovat nesmělo a teď na to lidi stejně nemají, tak co.

No všechno patřičně nadávám, na facebooku se s ničím nepářu a v hospodě najdu řešení jakéhokoliv problému.


A v tomhle rozpoložení jdu k volbám. A budu volit lidi, o kterých si myslím, že nejsou jako já. Doufám, že jsou mnohem lepší než já. Ale něco uvnitř mi říká, že si je nezasloužím. 

sobota 19. října 2013

Světla

Je ještě něco, co o Signal festivalu nebylo řečeno? Těžko. A pokud přecejen nevíte, o co jde, LINK ZDE
Mně se tam vlastně vůbec nechtělo, zábava pro masy není pro mě, já maso nejím. Navíc po týdnu života alá rocková hvězda na šňůře jsem chtěla víkend strávit na ose postel-koupelna-lednice.
Ale když si na mě vzpomněla kamarádka, kterou jsem neviděla od května, nedá se svítit, jde se na světla.


Zas na druhou stranu je Praha v noci tak krásná, že i bez těch blikátek stojí za to jít se pořádně projít i po stopadesáté. Lepší než sedět v hospodě, nebo tančit na idiotskou hudbu v přeplněným klubu a poslouchat žvásty playboye z Bratislavy (na což stejně samozřejmě došlo).
Měsíc včera svítil jak reflektor v Truman show, asi aby se nenechal zahanbit a petřínská rozhledna vrhala světlo jako maják, z čehož jsem nadšená asi nejvíc, protože když už v Prdelákově nemáme moře, je dobrý mít aspoň pořádnej maják. 





OK, stavba Quadria na Národce není součástí festivalu, ale v noci její industriální záře taky ohromuje. I když s tím faceliftem, který bude uštědřen okolnímu prostředí nesouhlasím.


Je čas začít zase běhat. Přes léto jsem neměla kapacity na pobíhání a od května jsem tomu moc nedala. Moc znamená vlastně nic.
Ale někdy zas začít musím, pokud možno dřív, než začne mrznout a sněžit, to se pak s běháním začíná fakt dost těžko. A taky sem se viděla ve velkým zrcadle v bazénu stojíc nahá pod zářivkou a hrozně sem se lekla. Permice do fitka je v Praze záležitost jen pro horních deset tisíc, tudíž nezbývá skutečně než to zas rozběhat. Takže budík zazvoní ráno v sedm, z bot jsem vyklepala pavouky a zapomentuej cvičební úbor se vrátil z Kokořína, sbírám morál a ráno Bůh se mnou. Díkyčau.

pondělí 7. října 2013

Babí léto je děvka





Nemám ráda podzim, pokud to tak vypadá.
Když skončí léto, něco ve mně umře. A pak to společně s listím spadaným na chodníku začne hnít.
I když do toho zasvítí slunce, není to kdovíjaká podívaná.


Ze zimy mám strach jako z Konce světa (a hardboiled wonderlandu). 
Jak se rok přehoupne přes osmý měsíc, pozoruju, jak všude kolem mě raší deprese. Babí léto je jen zoufalej pokus přírody uchlácholit všechny ty stovky miliónů lidí, který žijou v mírným pásmu, uchlácholit a pak jim do srdce zatnout rampouch.

Vy to necítíte? Tu melancholii? 

Zimu, co vám leze do morků kostí a vysává energii z těla? 
Nenahání vám strach to ticho, které zbylo po ptácích? Jako ticho před velkou sněhovou bouří. 
Jako když sedíte v křesle u zubaře a čekáte, až to začne bolet.

Vidím kolem jenom umírání a překotnou snahu sbalit všechny fidlátka, než začne opravdu mrznout.

Jaká bude letos zima?