středa 4. září 2013

Po dovolených


A je po létě. A je po dovolených. Měla bych teď být odpočatá a nabuzená do nového školního roku. Zatím jsem ale unavená a těžko šátrám v paměti a hledám útržky vzpomínek na dovolenou. Jó, bylo tam hezky a chladno, hodně foukalo a v moři byly medúzy, každý ráno jsem běhala po pláži a četla Murakamiho.
A taky mám fotky, ještě jsem na ně nesáhla. Tak snad někdy.
Za poslední tři měsíce jsem zestárla o deset let. 
Denně se bavím s tolika lidma a musím být silná a pozitivní a přímá a svižná, potom mi ale večer nezbývá síla ani na pozdrav, usínám u druhé stránky knížky, nechci se s nikým bavit.
Ale už zbývá jen necelý měsíc.
A teď mě omluvte, docvaknu kafe a přesouvám svou kancelář do auta, kolik to dnes bude? 100 nebo 150km?
Štětí, Roudnice, Litoměřice, nahoru, dolů a furt dokola.

Fotka vznikla asi před týdnem, kdy jsem dostala za úkol vzít lidi  ze spřátelených organizací z Německa do terénu k lidem. Měla jsem vysokou horečku a v krku mě bolelo tak, že jsem nemohla otočit hlavou. Ale nikdo nic nepoznal =)
Navíc moje skvělé auto s navigací, ač papírově mělo stát na dvoře, nebylo k nalezení, musela jsem tedy vzít dodávku, kterou jsem řídila poprvé a která nemá navigaci, a jet vyzvednout Němce naprosto nepochopitelně do Neratovic, abych se s nimi potom několikrát ztratila a mohla si připadat jako úplnej kretén. Nakonec všechno dobře dopadlo, kluci a Petra byli nadšení, já jsem přežila a ze všech fotek na kterých jsem byla si chlapci nakonec ke zveřejnění vybrali tu, na které mi není vidět do obličeje a ani logo naší organizace. Příště si třeba vezmu pytel přes hlavu, abych jim usnadnila práci =)
A teď už vážně musím jet.
A.

Žádné komentáře:

Okomentovat