pátek 13. září 2013

co dům, to příběh


Už jsme rozjeli druhá kola pomoci. Vracíme se do domácností, které jsou na tom nejhůř a finance z kola prvního jim na opravy domovů nestačí.
Je to na jednu stranu fajn, protože se s těmi lidmi už člověk zná, na druhou stranu už nám zbyli jen těžké případy.
Co dům, to příběh- rakoviny, dluhy, sebevraždy, povodně furt dokola. Člověk si pak uvědomí, jak se má on sám vlastně strašně dobře.
Lidi rádi vyprávějí, a když je to jenom o povodni (sice pořád to samý), je to vlastně docela dobrý. Někdy si přijdu spíš jako terapeut. Nebo farář? Lidem v Česku ta osobnost faráře a víra obecně trochu chybí. V těžkých situacích určitě.

Venku prší a jsem v celém hotelu sama. Je to úplně jiná práce, když člověk chodí venku v bundě a v holinách. A v osm je tma. Dnes jsem spala při rozsvícené lampičce, ale jinak se samozřejmě nebojím ničeho =)

Žádné komentáře:

Okomentovat