neděle 4. srpna 2013

Krátké hlášení, deníkový zápis



Můj život je od začátku června extrémně jednotvárný, ze sta procent vyplněný prací. Kterážto ale jednotvárná není vůbec, ba naopak. Chvíle, kdy sedíme v hotelu v našem společném kanclu zabořeni až po uši v hlubinách excelových tabulek, se vcelku vyváženě střídají se dny, kdy si člověk přijde jako akční hrdina. A říká si: "jo, tohle je práce kterou chci dělat celej život".
S klukama (s kolegy) okupujem jeden pokoj, jeden kancl a dvě velká auta, kromě práce se stíháme věnovat pouze svému alkoholismu, takže pokud nemáme nos zabořenej v mapách nebo v počítači, máme jej stoprocentně jistě zabořen do krýglu (to je moravsky prej) s pivem. V Litoměřicích mimochodem vaří skvělé pivo, jmenuje se Labuť a teď vůbec nevím, zda jsem to tu už neříkala, nicméně až se sem někdy dostanete, to musíte zkusit. 
Hotelovému pokoji říkám "doma". Zajímalo by mě výsledné číslo, kdybych sečetla kolik nocí jsem kdy trávila po hotelech. Nakonec mi to ani nevadí, člověk aspoň nemusí uklízet. 

Zajímá vás jak vypadá můj průměrný den?
Ráno vstáváme s větší či menší kocovinou, pokud je zrovna menší, jdeme se proběhnout pár symbolických kilometrů podél Labe, po sprše a společné snídani usedneme do kanclu, kde vyřídíme maily a začneme si připravovat mapy a seznamy domů zasažených povodní. Potom skáčeme do aut a rozjedeme se po kraji. Zastavujeme ve vesnicích, navštěvujeme lidi, povídáme si s nimi, fotíme a odhadujeme škody po povodni ... až do večera. Večer se opět sejdeme všichni v hotelu, kde zjištěné údaje zaneseme do systému, vyřídíme administrativu a odcházíme opět společně někam na večeři. Po večeři se přesuneme na dvorek hotelu, kde sedíme až do půlnoci, popíjíme a povídáme se. 
Každý den se celý proces opakuje dokola až do zblbnutí...deset dní v kuse práce, dva dny volna, deset dní práce, dva dny volna....

Zvláštní bude návrat do běžného života, se všemi těmi komplikovanými vztahy a povinnostmi, se vším tím volným časem...co já budu dělat? 

Včera jsem byli večer navštívit mělnický povodňový team a zírali jsme, v jak různých podmínkách se dá pracovat. Občas mám vztek, jak jsou Litoměřice malé město a jaká je tu nuda, ale vzhledem k tomu, kde bydlí mělničáci, mě to rychle přešlo. Mělnický team žije v malilinké vesničce uprostřed hlubokých a temných kokořínských lesů, v napůl zrekonstruovaném, obrovském, venkovském stavení. Ve vesnici je jenom malá požární nádrž na návsi, kam se chodí po práci koupat a jinak zhola nic. Hippie atmosféra  by se tam dala krájet, ale já přecejenom, z dlouhodobého hlediska (pokud se po mě chtějí pracovní výkony), preferuji rozvinutější infrastrukturu. Jako že když člověku dojde pasta na zuby, má si ji jít kam koupit, k nejbližší benzince je to méně než 40km a večer se dá jít někam posedět na pivo a kam koupit cigarety, o telefonním nebo nedejbože intenetovém signálu nemluvě. Ale na pár dnů je to návštěva krásná a osvěžující, večer jsme seděli u ohně, připravili jsme si výborné vegetariánské hody, popovídali jsme si, postěžovali jsme si a i trochu dobrodružství jsme zažili, když v noci přišla buřina a blesky lítaly a mlátily do okolních kopců zhruba co každých deset vteřin, měli jsme co dělat, abychom stíhali zavírat rozražená okna. 

Vida, rozepsala jsem se víc, než jsem původně předpokládala, ale měla jsem pocit, že virtuálnímu prostoru a několika konkrétním lidem, kteří to tu čtou, dlužím vysvětlení, co se se mnou děje a co vlastně dělám.




2 komentáře:

  1. Labuť je výborná, obzvlášť jejich Ale. Krom Labutě je v Liťáku ještě pivovar Koliba (hned za Zahradou Čech), z jejich piv mi ale nejvíc chutnalo borůvkové, ale tyhlety speciály nemaj vždy. Že je Ti Liťák malý, chápu, ale na výlety to tam máme rádi. Dokonce tam mají funkční kino Máj. A koupák snad lepší než my v Ústí.
    Zajímavý je taky průzkum bývalé podzemní továrny Richard a v Terezíně už jsi jistě byla taky, to stačí přeběhnout golfové hřiště a jsi tam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tipy, snad někdy budu mít čas všechno to projít konečně. Litoměřice jsou malý, ale skvělý, na tom si trvám. Kolem Terezína jezdím dnes a denně a co myslíš, byla jsem tam? No nebyla.

      Vymazat