čtvrtek 11. července 2013

Leitmeritz

Zítra mě čekají necelé tři dny volna po měsíci "totálního nasazení". Vážně nebyl čas psát, protože nebyl čas vůbec na nic. Takže jsem ani nevyprávěla, jak jsem týden po povodních změnila práci i bydliště. Ze dne na den. Ale to je život, kterej mám ráda.
Řeknu to fotkama: 

První setkání s Litoměřicemi. V noci bylo 25 stupňů a Labe páchlo jako stoka. Jinak pohádka.
Pohled z vrchu Radobýlu. Špičaté čedičové kopce Českého středohoří berou dech.
 Řeka měsíc po povodni se tváři naoko přátelsky. 
Služební káry od Hjundáje- konečně chápu, co lidi na těch SUVkách mají.

Obrázek se kterým se setkáváme desetkrát denně.

Zahájení indiánského léta s čarodějnicí Ivou Bittovou na dotek.

Návštěva z Anglie.

Nádraží Litoměřice-město.

Nádraží Litoměřice-město podruhé- hmatatelný genius loci

Parkány- Máchovy schody na cestě mezi hotelem a stánkem s točenou zmrzlinou.

A takhle my tu žijem.

2 komentáře: