čtvrtek 25. července 2013

Z neděle


Zámek v Ploskovicích. Tady bydlela princezna Večernice.

Vítkova rozhledna s výhledem na celé léto.

Soutěska s vodopády. Bobřími vodopády.
Ptačí domky v Úštěku. Kdybych Vám řekla, že je to v Aragonii, veřili byste mi, že jo?


Historické město Úštěk. Tady bydleli RebeLOVÉ.

Úštěk měl významou židovskou obec. A asi stále ještě má.





středa 24. července 2013

Laguny

"V lagunách, co jsou na poli, normálně ještě plavou metrový kapři, že jo, Čendo, a Čenda taky viděl, jak ten kapr normálně sežral racka. Normálně chlamst a bylo po rackovi, no řekni, Čendo, že jo..."

Honzo, to je nějaká blbost, pojď se tam podívat.
Není asi překvapení, že metroví kapři jsou vesnická legenda. Divím se, že Čenda neviděl Lochnessku.
Ale racci tam byli. A taky krásný volavky.

V polích ještě stojí voda po povodních. Páchne hnilobou a snášej se nad ní obrovská mračna komárů, ale na fotkách vypadá krásně.

Zemědělci nesmí sklízet úrodu v záplavových oblastech, nechávají ji tam ladem a o zbytek se postarají zlatý český ručičky. Vesničané nemarní čas a český biočesnek sklízejí, následně jej prodávají Pražákům. Byznys je tvrdá hra.

Závlahové kvóty plníme na 105%, zavlažujeme a zavlažujeme. 








čtvrtek 11. července 2013

Leitmeritz

Zítra mě čekají necelé tři dny volna po měsíci "totálního nasazení". Vážně nebyl čas psát, protože nebyl čas vůbec na nic. Takže jsem ani nevyprávěla, jak jsem týden po povodních změnila práci i bydliště. Ze dne na den. Ale to je život, kterej mám ráda.
Řeknu to fotkama: 

První setkání s Litoměřicemi. V noci bylo 25 stupňů a Labe páchlo jako stoka. Jinak pohádka.
Pohled z vrchu Radobýlu. Špičaté čedičové kopce Českého středohoří berou dech.
 Řeka měsíc po povodni se tváři naoko přátelsky. 
Služební káry od Hjundáje- konečně chápu, co lidi na těch SUVkách mají.

Obrázek se kterým se setkáváme desetkrát denně.

Zahájení indiánského léta s čarodějnicí Ivou Bittovou na dotek.

Návštěva z Anglie.

Nádraží Litoměřice-město.

Nádraží Litoměřice-město podruhé- hmatatelný genius loci

Parkány- Máchovy schody na cestě mezi hotelem a stánkem s točenou zmrzlinou.

A takhle my tu žijem.

pátek 5. července 2013

Mistr v Aši

Jaké překvapení, když přijdu ve své rodné hroudě po sto letech do hospody a tam u stolu sedí Jim Čert. Tomu říkám "made my evening".