středa 29. května 2013

Čtyři generace žen


Sedím u stolu s rodinou, s některými členy se právě vidím poprvé. Tuhle rodinu tvoří jenom ženy. Sedím u stolu se čtyřmi generacemi žen, všechny jsou si podobné, a cítím se jako idiot. Kdo mi sakra dal právo se sem pozvat a vyptávat se těch žen na tak strašlivě intimní věci. Je tohle moje práce? Ale já nejsem psycholog, ani sociálka, já tyhle věci snad ani nechci vědět.

Myslím na to, že mám tendence být zbytečně důležitá, usrkávám čaj a sleduju ženy, jak přes počáteční nedůvěru postupně spouštěj stavidla svým slovům. Za chvíli už se nemusím na nic ptát a ženy mluví jedna přes druhou, evidentně rády, že můžou pustit kostlivce na procházku ze skříně ven.
Pochopila jsem, že já tu nejsem od toho, abych udělovala rady, nebo někoho soudila, tak jen poslouchám. Těmhle ženám se rozkmital jejich zdánlivě stabilní svět a ony si neví rady, ujišťují se, že jednaly nejlíp, jak mohly. Tázavě mě sleduje několik párů očí, jedny jako druhé a já vůbec nevím, co mám říct. 

Řeknu, že taky nevím, co bych dělala. V místnosti se rozhostil klid, jenom ta nejmenší si dál něco vzrušeně žvatlá v koutě.

Když jsme se loučily, řekla jsem, že jim přeju hodně štěstí a že na ně budu myslet. Což bych ostatně dělala i kdybych stokrát nechtěla.

Na Jiřího z Poděbrad krásně svítilo slunce, sedla jsem si na volnou lavičku, chvíli jsem jen pozorovala lidi a psy. Vytáhla jsem knížku a po několika stranách jsem v ní našla svoje slova, tedy svoje nadávky, jak jsem autorovi spílala, že je pitomec a alibista. Nechal tam jen toho alibistu. Trochu jsem to všechno čekala. Je krásně.

Přisedl si ke mně kluk s dlouhejma vlasama, vybalil kytaru a začal hrát flamenco.

Někdy si v Praze přijdu víc mrtvá než živá, ale on tady i v tom zdánlivým klidu zběsile rotuje a víří život. Jen to není tak vidět na první pohled.


úterý 28. května 2013

Volte NE!


Dá se o filmu, který vypráví o příběhu svržení diktatury, vůbec říct, že je oddychový?
Jo, dá. No je skutečný příběh marketingové kampaně, která měla přesvědčit obyvatele Chile, aby v referendu volili proti Pinochetovi. Víc Vám k tomu vyprávět nebudu, běžte do kina.
No není ani zbytečně zpolitizované, ani násilné, ani emočně či intelektuálně náročné, ale v žádném případě není blbé. Takhle já si představuju film, o kterém bych řekla, že je oddychový v tom nejlepším slova smyslu.

Gabriela Garciu Bernala sleduju už od Mexické jízdy...a ten kluk je fakt dobrej.

pondělí 27. května 2013

Karlovarsky pulmaraton vol.1






Ostudny vysledek, ale kdyz vezmem v uvahu, ze kosatky obvykle nebehaj, ale jen plavou, tak na sebe muzu byt pysna.
Priste tedy znovu a lepe. Mozna za mesic v Olomouci?

sobota 25. května 2013

prilis mnoho komfortu

Nerada jezdim autobusem kvuli jistemu pocitu diskomfortu prameniciho z faktu, ze bus neni nic jinyho nez velka plechovka lancmitu narvana nervoznim lidskym masem, pohybujici se neprimerene rychle prilis blizko jinym lancmitum valicim se v protismeru. V autobuse mi chybi jasnej rad dvou rovnobezek koleji protinajicich se v nekonecnu a logickej system krizovani vlaku protijedoucich. O hajzlu a mistu na nohy nemluve.
Ale kdyz uz nekam autobusem musim jet, vyhovuje mi ten starej osvedcenej model rozhrkany karosy, neprijemnyho ridice a neexistujici klimatizece, mam proste rada svy jistoty. Jistoty, ze mi bude blbe, zima a budu se bat v kazdy zatacce. Budu prikryta bundou a budu mit po ruce pripravenej sacek, budu trpet, ale budu SAMA  a budu mit klid.
Ale tyhle novinky, kdy v autobusech zarive barvy neustale otravujou agilni letusky, nebo jak se tem holkam v desny uniforme rika, ten mi moc nevyhovuje.
Pripoutejte se! Vemte si sluchatka! Ted vam pustim nablblej serial, kterej vam bude blikat pred ksichtem! Chcete Mladou Frontu? Ne? Tak Blesk? Budeme neco bumbat?
NECHCI zadny kapucino z pytliku!!! Ani zadarmo? A mate nejake odpadky? Nemackejte nam ty kelimky...ne a ne a nedam vam chvili pokoj!