neděle 14. dubna 2013

Břevnovský klášter


Nerada bych něco zakřikla, tak to napíšu alespoň úplně potichu- na Prahu přišlo jaro! Šestnáct stupňů a slunečno, to jsem zažila naposledy ještě v Lisabonu. A jsem z toho celá říčná, úplně si představuju, jak teď všechno nabere jinej spád a začne konečně to lepší období.

Obuli jsme konečně zas tenisky a místo kabátů vzali jsme jen lehké bundy a zašli jsme se podívat do Břevnovského kláštera. Cestou jsme si ale nutně museli koupit zmrzlinu, takže nám nezbyl cash ke kase a karty tam nebrali, takže jsme se jenom prošli po zahradách a potom vysypali kapsy a sloužili drobáky na jedno malý pivo. A i tak to bylo fajn, asi proto, že je to jaro. Zatím mi ještě na stromech chyběj listy a ve stínu je taky ještě pěkná zima, spíš na svařák a trdelník, než na pivo a zmrzlinu, ale myslíme a chováme se pozitivně a jdeme teplu příkladem.


Mimochodem, to jsem nevěděla, že existují důkazy, že v Břevnovském klášteře se vařilo pivo už v roce 993. Chápete to? Před tisíci lety?! Některé věci nejsem schopná obsáhnout rozumem, obsahuji je tedy citem, citem pro dobrý pivo v tomhle případě.
A teď mě omluvte, jdu běhat dokud je světlo a neděle.

středa 3. dubna 2013

Z besedy




Je to takové instantní a zpohodlnělé to moje focení, od té doby, co vytáhnu placku z kapsy a cvak, foťák leží doma zavřený ve skříni a práší se na něj.
Občas mám ale pocit, že je škoda se o nějaké cvaky nepodělit, třeba jako o tyto, focené z podkrovních prostor Malostranské besedy. Nebýt výstavy Vikýře PLAY! (kterou mimochodem doporučuju, máte-li děti, vemte je tam a vemte si taky něco na čtení, protože si vás dvě hodiny vůbec nebudou všímat. Ty děti.) nikdá se pod střechu besedy asi nepodívám. Okna nabízejí krásné rozhledy z neokoukané perspektivy a vůbec, celé ty prostory jsou skvělé.

Kdysi jsem tam o barák vedle chodila na portugalštinu (to jsem ještě věřila, že se ji někdy naučím), přímo do toho domu, skrz který projíždí tramvaj a přímo nad tím průjezdem jsme měli učebnu. Vždycky když projížděla tramvaj, nastalo malé zemětřesení a my jsme museli v té třídě v nejparnějším létě sedět se zavřenými okny a strašně jsme se potili.

Kde jsou ty časy. Kdy ještě bylo teplo.