sobota 16. února 2013

Národní muzeum a jeho kavárna

Zdroj: http://www.kavarnamuzeum.cz/kavarna-v-centru-prahy/fotky/kavarna/


Zdroj: http://www.kavarnamuzeum.cz/kavarna-v-centru-prahy/fotky/kavarna/


Zdroj: http://www.kavarnamuzeum.cz/kavarna-v-centru-prahy/fotky/kavarna/


A z nakonec fotka z vlastní zahrádky.

Po poměrně rušném pracovním týdnu, naplánovali jsme si na víkend návštěvu Národního muzea a nutno podotknout, že jsme zjevně nebyli jediný pár, který upřednostňuje muzeum před shoppingem, nebo multikinem. Chvílema to v prostorách výstavy vypadalo jako by probíhala valentýnská sleva na vstupné, nebo mi jen nikdy nepřišlo, že Rakousko-Uhersko je tak rajcovní záležitostí pro mladé zamilované.

Před samotnou výstavou se nám přihodilo pár drobných nepříjemností (typu: "potřebuju čůrat" a "nikam nepůjdu, jestli nedostanu kafe"), zamířili jsme tedy nejprve do kantýny Kavárna Muzeum. A teď chci vědět, proč jsem o tomhle místě nevěděla?
http://www.kavarnamuzeum.cz/

Skvělý, velkorysý prostor, zjevně fungl nově otevřený (ale kdo za ním stojí, to se mi vygooglit nepovedlo, divný). Design severského typu (ehm, velmi laické označení) - originální, přírodní, světlý, hravý a praktický (a ty židle ala tramvaj T3, yes!) a hlavně široká nabízených  nápojů a pokrmů. Od bufetového menu pro každý den, přes krásné obložené chleby (obkládané na místě!), saláty a domácí koláče, po dobrý kafe od DoubleShotu- naprostá spokojenost a přátelské ceny. Kavárna sama označuje svůj koncept jako "pij kávu, jez chleba"- který bych popsala jako "dejte si úplně normální, dobrý jídlo"- což jakkoliv prostě zní, člověk aby pohledal. 
Podniky podobného typu se díkybohu v Praze stávají standardem, ale v krajských městech už člověk musí mít kliku a v menších obcích si může o kafi, který není turek a o milé obluze nechat leda zdát. 
V Kavárně Muzeum jsem se na chvíli přenesla do Německa, nebo do Dánska, čímž nechci adorovat Západ, ale přiznejme si, v některých věcech jsou před námi stále ještě pět tisíc světelných let- a zrovna co se týká designu, nebo kuchyně- možná i o víc. 

A konečně výstava Monarchie je skvělá, běžte tam (do nové budovy NM)! Toma bavil multimediální průvodce pro chytré telefony a QR kód u každého exponátu, díky kterému přečetl na své poměry nevídané množství textu (Tom je známý tím, že odmítá číst cokoliv, co na něj nezáří z obrazovky všech jeho chytrých přenosných zařízení) a mě bavila výstava celá, je zábavně tematicky rozdělená, běžný Franta návštěvník si přečte, co ho bude bavit, pokročilý návštěvník si vyhledá širší informace v průvodci, spokojeni odejdou všichni. Prostory Nové budovy jsou příjemné, byť by si zasloužily rekonstrukci. Výstava samotná, její forma i propagace jsou velmi solidní nadstandard, za který by se nemusely stydět ani instituce v zemích na západ od našich hranic.
http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Pripravujeme-HM/Monarchie.html

Sobotu jsme zakončili v The Tavern, o které ale už všechno, co mělo být řečeno, řečeno bylo, takže to tu zmiňuju vlastně jen proto, aby bylo jasné, že se vážně snažím dohánět všechno, co mi během mé půlroční absence uteklo. A ten čočkovej burgr byl fajn.

úterý 12. února 2013

návrat vol.II


Vždycky si říkám, jak něco napíšu. Dostanu skvělej nápad na příspěvek, ani si ho nezapíšu, protože ten nápad je přece tak skvělej, že si ho zapamatuju a potom si večer marně lámu hlavu, o čem že jsem to chtěla...eeeh.

A teď už je pozdě, jsem unavená a v hlavě mám nezmapovatelný binec, byla jsem první den ve škole, první den v práci v Člověku v Tísni a první den v druhé práci v hotelu za Prahou, kde jsem skončila po šesti hodinách, protože už jsem velká a nemusím si přeci nechat všechno líbit. 
Líbí se mi místo, kde momentálně asi bydlím a líbí se mi i ten sníh, co padá, líbí se mi vlastně všechno a mám se, řekla bych, velmi dobře. Jsem spokojená, jak všechno krásně dobře dopadlo přesně k obrazu mému, nemusím se nutit do ničeho, co dělat nechci a můžu dělat to, co dělat chci a co mi přijde dobrý. Kdo tohle má?

Trochu mě v Česku vždycky štvalo, jak se tady ty lidi chovaj a tvářej. Člověk jdoucí po ulici prohlížejíc si tváře svých spoluobčanů, aby se bál, že co nevidět propukne apokalypsa. Načež jsem si uvědomila, že miss Kyselej ksicht jsem tu já a zatím v beta provozu testuju projekt "být milá a hodná na všechny" (v závěrečné fázi po mnoha letech tréninku to snad zaznamenají i moji nejbližší, Tome, sorry) a musím potvrdit, že výsledky jsou naprosto převratné a nečekané. Ze sta lidí, se jich devět a devadesát na úsměv chytne a jedna výjimka jen potvrzuje pravidlo a najednou jsou kolem mě samí milí a ochotní lidé, kteří mi oplácejí úsměvy a dávají se se mnou do řeči. Své okolí si utváříme sami. (Převratná myšlenka, asi se nominuju na Nobelovu cenu- ještě nevim jestli- míru nebo literatury.) 
Podnětem pro snahu změnit se ze sedmihlavé saně na mírné a krotké stvoření mi je moje matka, sestra Kateřina, které čas od času mezi dready probleskne svatozář a kterážto je mou nekonečnou inspirací, amen. 

PS: Začal půst, takže ty, kdos žiješ život zlotřilý, máš možnost se kát. 


úterý 5. února 2013

Návrat, vol.I


Zpátky v Praze. Blaze.
Zpátky ve škole i zpátky v práci. 
Navzdory původním očekáváním jsem ale ráda.
I když jsem v Lisabonu nechala kus srdce.