neděle 13. ledna 2013

Museu da Eletricidade

Narvat všechny zkoušky do jednoho týdne, zdá se mi být velmi portugalské. Na moje námitky, že připravit se tak, aby člověk byl skutečně schopnej úspěšně složit zkoušky v jednom jediném týdnu, je nemožné, dostalo se mi odpovědi, že jsem se mohla připravovat přece celé Vánoce. Jo, to jsem teoreticky mohla, ale proboha, on na světě skutečně existuje nějakej student, kterej se učí přes Vánoce?! Ne.
Ale pokud člověk přežije vypětí tohoto týdne, za odměnu jej čekají poměrně dlouhé prázdniny. Já například teď budu mít rovných 20 dní nic nedělání, maximálně přerušené jedním vložákem v podobě opakování zkoušky kterou jsem neudělala. (a jestli jsem ji udělala, tak spravedlnost neexistuje). Takže jediné, nad čím teď budu přemýšlet, je, jak se zabavit.

V neděli je v Lisabonu vstup do všech galerií a muzeí zdarma, čehož ráda využívám, protože utratit pár tisíc za kabelku je v pořádku, ale dát pár desítek korun na kulturu je samozřejmě zásah do rozpočtu, který si nemůžu dovolit.

Dnes jsem se rozhodla navštívit bývalou elektrárnu, která je přetvořená na muzeum výroby elektřiny v počátcích 20.století. Už jsem navštívila čističku odpadních vod ze stejné doby (v Praze Bubenči, doporučuju) a vodárnu (v Podolí), takže pomalu kompletuju svou sbírku technických muzeí. Kdo si teď klepe na čelo, nemá nejmenší ponětí, jaká legranda se tam dá zažít.




Ve fantastických, industriálních prostorách elektrárny se našlo místo i pro expozici věnovanou smíchu a humoru, což mi přišlo příhodné, protože jsem zrovna včera dočetla knihu, která se částečně také věnovala významu humoru, jak nás, západní kulturu, odlišuje od ostatního světa, a proč je jeho význam často podceňován. 


A když už té legrace bylo dost, šla jsem se projít do Belému, ke klášteru svatého Jeronýma, který nechal postavit král Manuel, aby předvedl svou moc a sílu (protože on chudák nebyl z přímé větvě panovníků, ale na trůn byl dosazen jako levoboček, když ostatní chlapci v rodině pomřeli a do smrti z toho měl malinký mindrák) a aby měl do čeho investovat peníze, které vydělával v obchodech s kořením, které mu vozili jeho kapitáni z právě objevovaného Nového světa. Zbudován je v typicky portugalském dekorativním stylu, který dnes označujeme jako manuelinský. Na základech pozdně gotického stylu se objevují dekorace s námořní tematikou a hlavně se symboly zmiňovaného krále.
Mít blog je fajn alespoň proto, že někde můžu předvést znalosti, které jsem získala v hodinách portugalské kultury. Nenapadá mě, kde jinde bych mohla tyto informace využít.




Žádné komentáře:

Okomentovat