čtvrtek 20. prosince 2012

z 19/12/12


V bytě, kde jsem teď, nefunguje internet, nemají tu dokonce ani televizi a ani rádio. Nezbývá mi tedy, v této časoprostorové smyčce, než číst si knihy a časopisy. Předchozích několik měsíců jsem doma měla internet, chytala televizní kanály z celého světa a poslouchala rádio, neměla jsem ale jedinou knihu psanou v mateřštině a ani časopis.
Zdá se tedy, že můj vesmír je v rovnováze, nicméně bych zase jednou ráda své informační zdroje synchronizovala.

Upínám se ke svému počítači a ke svým dvěma zavazadlům, jsou to věci, které si vozím všude s sebou. Stavím si z nich hradbu, za kterou se schovávám jako malé dítě v bunkru, který si zbudovalo uprostřed obýváku z deky a z křesel. Doma je tam, kde mám počítač, lak na nehty a běžecký boty.
Jak člověk jednou odjede, odsoudí tak sám sebe k doživotnímu stýskání si. Venku mu chybí domov a doma mu je těsno a stýská si po cizině, nic není dokonalý a všechno je bittersweet. Saudade, řekl by Portugalec.
T. by řekl, co vole šílím, že přece už nežijeme za Železnou oponou. A K. by řekl, že všechno je jedno. Máma by řekla, ať přijedu za ní, že mi upeče oblíbenou buchtu. 

1 komentář: