pondělí 31. prosince 2012

PF 2013

Letos si celé to sumarizování a vyhodnocování odpustím, protože 2012 byl rokem standardním, který ale nestandardně rychle utekl, skoro jsem si ho ani nestačila všimnout, jak jsem se věnovala rozdělaným záležitostem. A teď, když se ohlédnu, nevidím nic tak zásadního, co by významně ovlivnilo můj život (jo a to se bavíme o roku, kdy jsem ukončila bakalářské studium a rozbalila svůj základní stan v Lisabonu), protože to nejdůležitější znám už déle a tím jest moudro: "všechno je možné, stačí chtít", howgh. 
Předsevzetí do následujícího šťastného roku 13 samozřejmě mám, ovšem také nic třeskutě originálního, co by stálo za to rozebírat. Prostě se jen budu snažit být lepší. Takže to omezíme na obligátní, ale ze srdce upřímné přání:

Šťastný 2013!!!

Možná jste si všimli, že funguji nově na vlastních doménách adrianalabella.com a adrianalabella.cz, ale dá-li páně Google přesměrování z původní blogspoťácké domény by mělo fungovat, takže si dál do url řádku piště, co chcete.
Mějte se dobře, slavte střídmě, protože když už jsme přežili konec světa, ať taky ve zdraví přežijem konec roku a brzy zde naviděnou! 

Sudetské stezky







Dvě esa šla do lesa a zrádné sudetské stezky je svedly ze správné cesty. Naštěstí jen z té, která se týká lesa.  

Trochu jsem se těšila na pořádnou českou zimu, ale zastihla jsem jen pořádnou českou oblevu. Ale Vánoce se povedly krásně i tak.

čtvrtek 20. prosince 2012

z 19/12/12


V bytě, kde jsem teď, nefunguje internet, nemají tu dokonce ani televizi a ani rádio. Nezbývá mi tedy, v této časoprostorové smyčce, než číst si knihy a časopisy. Předchozích několik měsíců jsem doma měla internet, chytala televizní kanály z celého světa a poslouchala rádio, neměla jsem ale jedinou knihu psanou v mateřštině a ani časopis.
Zdá se tedy, že můj vesmír je v rovnováze, nicméně bych zase jednou ráda své informační zdroje synchronizovala.

Upínám se ke svému počítači a ke svým dvěma zavazadlům, jsou to věci, které si vozím všude s sebou. Stavím si z nich hradbu, za kterou se schovávám jako malé dítě v bunkru, který si zbudovalo uprostřed obýváku z deky a z křesel. Doma je tam, kde mám počítač, lak na nehty a běžecký boty.
Jak člověk jednou odjede, odsoudí tak sám sebe k doživotnímu stýskání si. Venku mu chybí domov a doma mu je těsno a stýská si po cizině, nic není dokonalý a všechno je bittersweet. Saudade, řekl by Portugalec.
T. by řekl, co vole šílím, že přece už nežijeme za Železnou oponou. A K. by řekl, že všechno je jedno. Máma by řekla, ať přijedu za ní, že mi upeče oblíbenou buchtu. 

neděle 9. prosince 2012

Týden č.1, měsíc č.12


Už jsem to tu chvilku kdysi dělala. Každý týden v neděli jsem vybrala z fotek, které se mi nashromáždily v telefonu a loupla je sem i s popiskama. A myslím, že to zavedu znovu, protože alespoň mě baví si to potom prohlížet. Navíc telefon mám u sebe pořád, takže fotky z něj mají asi větší výpovědní hodnotu o tom, jak já ten life vedu.

1) pracovní koutek (a též prokrastinační stanoviště)
2) muzeum v bývalé elektrárně, kde jsem ještě pořád nebyla, ačkoliv je tam zdarma přístupná výstava Dalího děl a já jezdím nebo běhám kolem každý den. Tak v lednu. Příští rok, znáte to.

3) má oblíbená vlaková zastávka, vlaky a oceán, yes, víc ke štěstí nepotřebuju
4) Klára na skále
5) vánoční vodotrysk v Estorilu, blýskavé palmy, světýlka ve tvaru sněhových vloček na pláži, Disneyland, co?
6) lisabonský maraton- tentokrát jenom jako fanda, ale příští rok...to už jsem říkala...


Setkala jsem se s několika českými běžci, kteří sem na maraton přijeli. Je to zvláštní, dostat se najednou mezi lidi, kteří říkají věci jako "maraton nad tři hodiny ani nemá smysl" nebo "stovku uběhne každej". Přišla jsem si jako pitomec, když se obvykle naparuju jako krocan, protože uběhnu 25 km.
Jo, pokud v místnosti není nikdo, z koho byste si mohli vzít příklad, jste ve špatné místnosti.

Samozřejmě jsem se běžeckou atmosférou nechala unést a přislíbila jsem účast na dálkovém pochodu Brtnické ledopády =) , což je nočních 50 km zmrzlým terénem.
A teď když tu tak sedím doma zabalená v dece, vedle radiátoru a piju čaj s medem, přemýšlím nad tím, jestli náhodou nejsem idiot.
Což o to, 50 km ujdu bez větších problémů. Ale v létě a ve dne.
Vždyť já na to ani nemám vybavení, když už bych měla kuráž! Fajn, boty bych měla, ale v pohorkách se blbě běhá a v běžeckých botech zmrznu, co si sakra mám vzít? Nesmeky si koupím, to stojí pár korun. Ale co dál? Jakou bundu? Vždyť v zimní lyžařské se nehnu, funkční zimní nemám a nevím, kde bych na ni vzala. A na nohy? Oteplováky? Legíny? Nebo nějaká lepší vychytávka? Ach bože, měla bych se na to vykašlat, ale já už nechci furt opakovat "tak příští rok". Babo, raď.

Jinak protože dnes jsem právě lisabonský maraton opět neběžela, včera jsem si ho dala aspoň cvičně sólo chodecky, podél pobřeží z Lisu do Cascais a kus zpět. Dlouho jsem to chtěla udělat a nakonec víkend předtím, než se na Vánoce navštívím zamrzlé Česko, mi přišla procházka v tílku a v trenkách po pláži jako dobrej nápad. A byl to dobrej nápad. Vlastně to bylo úplně skvělý.
Kdybych byla tak veselý běžec, jako jsem veselý turista...no, příští rok.

neděle 2. prosince 2012

Cabo da Roca






Toto je konec pevné země, konec světa, neboť dále není nic nežli moře a jen moře, kteréhož kde je konec, Bůh milý sám tolika ví. (Jiří z Poděbrad)

PS: Cabo je OBROVSKÝ a absolutně euforizující, jeden ze nejkrásnějších zážitků za poslední dobu.