čtvrtek 29. listopadu 2012

Sněhový pohár



Je to krásný pocit mít v životě nějaké jistoty. Třeba jistotu, že do mého rodného města dorazí zima. A s ní sníh, spousta sněhu (sníh je právě to podstatné, jinak je tam zima pořád). Strašná spousta sněhu, úplná kalamita! A každý rok se tohle studené a bílé nadělení stane ústředním tématem všech obyvatel maloměsta.
Na sobě pozoruji, že ani odstěhovat se do jiného města, jiné země, jiného časového pásma nepomůže, protože stejně s napětím sleduji své známé na facebooku a komentuji každý status, který se zmíní o sněhu (a že jich je!). Zbožňuji bavit se o sněhu, jsem neustále připravená se bavit o sněhu! Mám v rukávu tisíc a jednu příhodu, ve které je ústředním motivem sníh.
A tyhle příhody opakuji každý rok, když začne sněžit. Všichni si dokola vyprávíme ty stejné příhody, které už všichni známe a stejně se smíchy za břicho popadáme a plácáme se navzájem po zádech. Stohy stejných fotek obrovských sněhových hromad a zapadlých policejních aut se hromadí na hard disku, jediný rozdíl mezi nimi je rok pořízení.

Všem vyprávím, jak s první sněhovou vločkou zavládne mezi muži v ulici, v níž bydlí moji rodiče, rivalita a na plno propukne pohár odhazovačů sněhu. Kdo má líp a dříve odklizeno, má právo se s vítězným úsměvem opřít o hrablo, pozorovat sousedy při jejich snaze a rozdávat moudra.    

       
Základem je mít špičkové vybavení- otec má sadu hrabel různých barev, rozměrů a tvrdostí (a já nevím, jaká ještě jiná kritéria hrabla musí splňovat) na různé typy sněhu! A jako správný profesionál nakupuje vybavení během roku, protože ví, že pokud by začal shánět, až když začne sněžit, už si nevybere, nebo nedejbože hrabla už budou vyprodána- a není větší potupa, než odhazovat sníh obyčejnou lopatou! 
Sněhové frézy jsou pro snoby a soused, který si pořídil traktorek s rolbou také odhrnuje úplně na nic a pokaždé, když projede, je potřeba jít po něm dílo dokonat pěkně ručně s hrablem.

Otec celé dny prostojí u okna a sleduje, kdy přijde ten správný moment vyrazit do boje se závějemi (zhruba osmkrát během 24 hodin), samozřejmě u toho sprostě nadává na sníh, silničáře, sousedy, sníh, posypovou sůl, sníh, parkovací místa a sníh, ale nemyslí to vážně, to je prostě jenom součást pravidel sněhového poháru.
Když morálně podlehnete a jdete sníh odházet místo něj, VŽDYCKY to odházíte špatně a otec to stejně MUSÍ po vás přeházet. (No, ale aspoň má nové téma k nadávání). Holt účast ve sněhovém poháru není pro každého. 


A nejraději ze všeho mám ten den, kdy už člověk z okna nevidí ani oblohu přes hromady ze silnice odházeného sněhu, které se kupí před domem. To mi chybí. 
Přiznávám, že když sedím pod palmou a lížu zmrzlinu, moje představy o zimě jsou přehnaně romantické, přitom ve skutečnosti zhruba koncem dubna ve mně každá další sněhová vločka vyvolává nekontrolovatelné záchvaty pláče...ale jo, chybí mi sníh.

PS: Ale líbí se mi, že svým portugalským známým můžu vyprávět o sněhu a ono je to zajímá! Berou to asi jako historky z běžného života na Marsu. 

6 komentářů:

  1. Tenhle článek mě hodně (po)bavil :) Taky mám sníh ráda, je to asi jediná pozitivní věc na zimě. Nesnášim zimu - tma, šedivo, smutno... Ale jakmile mrzne až praští a aspoň na chvíli je všude, úplně všude, dokonce i na hlavních silnicích ve městech, sníh, je všechno takové krásné, přítulné a nostalgické... Jojo, těším se na sníh :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak píšu v článku, také mám o zimě romantické představy hlavně když sedím někde v teple u moře, ale třeba Vánoce bez sněhu jsou fakt divný. Ještě vopruznější než se sněhem. Taky se těším domů na sníh (a na svařák)
      Díky za komentář =)

      Vymazat
  2. To leccos vysvětluje. (a článek je boží, asi ho tatičkovi vytisknu)

    OdpovědětVymazat