pátek 5. října 2012


Zdroj: http://cool-lisbon.blogspot.pt/2012/03/lux_06.html

Když jsem se včera večer vrátila ze školy domů, byla jsem rozhodnutá se večer učit a strávit následující páteční, sváteční den během a plaváním a přípravou jedné prezentace. Jala jsem se vařit podle TOHOTO receptu večeři (mimochodem perník a ani pohanku tady člověk prostě nesežene, ale aspoň tím získá prostor pro improvizaci) a když jsem byla v nejlepším, přišla Vera a zeptala se mě, jestli jsem ready. 
Ready for what?
To mám z toho, že se nikdy nekoukám na telefon a to mám dokonce dva .
Vera měla totiž včera narozeniny, což jsem samozřejmě taky úplně vyignorovala, a psala mi zprávu, že mě zve na svou narozeninovou oslavu.

Tak jsem polévku rovnou strčila do lednice, smyla ze sebe písek z pláže a vyrazili jsme. V nejpitoresknější části města v malinké, levné restauraci se nakonec sešlo více než třicet veřiných přátel. Zvláštní směs lidí, ale co by člověk čekal od psycholožky. V nižším počtu jsme pokračovali do baru a nakonec mě Vera s Nunem vzali do nejlepšího (a nejdražšího) klubu ve městě, do kterého, když se člověk chce dostat, musí si vystát dvouhodinovou frontu před vchodem. My jsme byli zapsáni na seznamu pozvaných hostů jako někdo z vedení Heinekenu, ale jak se to celé stalo, to opravdu netuším.

Většinou jsem na párty jediná, kdo nepije tvrdý alkohol (vyjma těhotných) a většinou jsem stejně druhý den jediná, komu je strašně špatně. A protože jsme se včera vrátili domů dnes v sedm ráno, zkuste hádat, kolik jsem uběhla a uplavala.

Nicméně jsem ráda, že zas alespoň 14 dní na žádnou párty nemusím a návštěvu "nejlepšího" klub ve městě mám odškrtnutou ze seznamu věcí, které musím zažít

1 komentář:

  1. Ježiši, v tom klubu jsem byla! Dostala jsem se tam jaksi k ránu s partičkou švýcarských programátorů.

    OdpovědětVymazat