středa 31. října 2012

Stávkuju

Těžko v mentalitě a v chování místních odlišuji, co je příčinou a co je naopak důsledkem hospodářské krize, kterou Portugalsko prochází a která je citelná opravdu všude, jako nějaký zatuchlý pach visící ve vzduchu.
Osobně si, když to vezmu kolem a kolem, nemyslím, že by krizi způsobil běžný lid nebo nedej bože přebujelý sociální sektor (o kterém tady nemůže být ani řeč mimochodem), jak nám cpou média. Příčinu vidím spíš v politických a finančních machinacích, do kterých jen těžko získáme vhled.


Ale i tak mě některé vlastnosti místních obyvatel přivádějí k zoufalství, občas bych si nejraději stoupla doprostřed ulice a řvala "To se k˙˙˙˙ nemůžete divit, že jste v krizi!!!".

Dnes ráno jsem jela do školy, všechno probíhalo hladce, ve vlaku jsem si přečetla upozornění, že zítra bude opět stávka vlakové společnosti...dobře, budu s tím počítat. Přejdu z nádraží na zastávku, kde už obvykle stojí autobus a celý vlak se do něj snaží nějak narvat, je to sice trochu Indie, ale lepší než se táhnout 4km do kopce v dešti v sedm ráno. Poprvé jsem zpozorněla, když jsem žádný autobus neviděla...že by už odjel? Sednu si tedy a čekám, jako dalších sto lidí kolem. No, nebudem to protahovat, autobus prostě nepřijel. Přijely nějaké meziměstské linky, ale jinak nic. Pokud autobusová společnost vstoupila do stávky, opět to neoznámila předem, pokud si autobusy jen tak nejezdí, začínám ztrácet víru v systém =)

Stávky můžou být účinnou pákou, ale takhle nás tam stálo sto studentů a důchodců marně čekajících na bus, který nepřijede a ti, na které je stávka patrně mířena, už dávno odjeli svými Mercedesy do kanceláře.

Navíc autobusy jsou tu pekelně drahý...za pět minut strávených jízdou platím lístek za 2,20 EUR, pokud si koupím měsíční jízdenku, pořád je to nějakých 30EUR. Vážně mám platit 30EUR každý měsíc za službu, na kterou se nemůžu spolehnout? 
Na další měsíc si lístek na autobus nekoupím, budu prostě vyjíždět ještě dřív a každý den dvakrát zdolávat krpál ke škole pěšky, ostatně můžu to pojmout jako fitness. 

Na to, abych si, jako minule, chytla taxík a nechala se do školy odvézt, jsem neměla náladu. Kdo mi to proplatí? No nikdo. A protože vlivem čekání na bus jsem už stejně nejdůležitější předmět meškala, tak jsem se jen příšerně nafoukla, odkráčela zpět na vlak a odjela domů. Doma jsem si udělala čaj s medem a znovu se položila do postele, protože když si můžou stávkovat oni, já můžu přece taky. 

Takže sorry, jsem ve stávce.



Žádné komentáře:

Okomentovat