sobota 27. října 2012

Příští rok

Obvykle to začne Valentýnem. Každý rok se to opakuje, každý rok si říkám, že příští rok se už na Valentýna nevykašlu, ale že opravdu popřemýšlím nad tím, čím svého kluka obdaruji a fakt už si uděláme oba čas zajít si večer na hezkou večeři. 
     Na Velikonoce mám vždy v plánu alespoň koupit cestou domů pár pugétů, abych si doma udělala jaro- ale nakonec si tak maximálně vyměním tapetu v počítači. 
     Plynule přes Čarodějnice, kdy si pokaždé opakuji, že napřesrok už vážně pojedu na venkov a strávím celou noc venku u ohně, přes první Máj, kdy se pokaždé v jedenáct večer s Tomem zděsíme, že uschneme a s baterkou hledáme v Praze za barákem nějakej rozkvetlej strom.
     Že by člověk měl v létě vyjet na dovolenou, odpočinout si a změnit trochu prostředí- to se snažíme popřít každý rok, kdy sedíme na Letný v parku, pijeme Kofolu a diskutujeme o tom, že Praha v létě je stejně nejlepší, tak co se budeme někam táhnout.

     Dýni jsem taky ještě nikdy nevydlabala, pokud jsem z ní zrovna nechtěla dělat polévku, abych ji mohla postavit na Halloween za okno. 
     Skvělou narozeninovou oslavu, kam pozvu všechny své přátele už opravdu uspořádám příští rok, letos jsem to nějak nestihla zorganizovat. 
     Taky bych hrozně ráda jednou začala vánoční dárky kupovat včas, a pořídila si domů stromek, nebo alespoň zavěsila jmelí... Naštěstí zatím pokaždé se mi alespoň povedlo strávit svátky s rodinou, ale když mi letos otec poradil, že když přes Vánoce zůstanu v Portugalsku, tak přece hrozně ušetřím, málem jsem se rozbrečela. Už už jsem si sama sebe představovala, jak sedím sama pod palmou s kapsama plnejma peněz.
     A koncem každého roku si říkám: "letos ještě naposled půjdu do práce, ale příští rok chci Silvestra strávit s Tomem na horách."

     Radši ani nebudu zmiňovat všechny ty Foodfestivaly, Designbloky, konzerty a filmové festivaly, na které se letos bohužel nepodívám, ale příští rok !PŘÍŠTÍ ROK! už to určitě vyjde.

Říkám si, kdy asi ten "příští rok" přijde? Až budu mít víc peněz, nebo víc času? Až budu společenštější, romantičtější nebo pracovitější? Až přestanu nechávat věci na poslední chvíli a povinnosti odkládat na "za pět dvanáct"? 

Jedno je jisté: Už jsem snad konečně zjistila, že lepší člověk se ze mě mávnutím kouzelného proutku nestane, vize toho, že budu bohatá - povoláním manželka, která má času dost, se taky nebezpečně vzdaluje.
A pokud nechci zabřednout do čekání na "příští rok", ani slevit ze svých požadavků, budu muset začít dělat věci po svém, navzdory své lenosti a nekonečnému množství překážek, které vyvstanou po každém rozhodnutí přizpůsobit plynutí času k obrazu svému. 

Ale začnu s tím asi až příští rok, protože teď to nejde, jsem v cizině, chápete. 

8 komentářů:

  1. Já to teda chápu, úplně :) .

    OdpovědětVymazat
  2. A nejlepší je ten obrovský počet výmluv, kterých se naskytne vždycky spousta. A zdůvodňování. Je to většinou vždycky stejné. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jojo, na výmluvy jsem mistr světa =)

      Vymazat
  3. Možná pro tebe všechny ty věci nejsou tak důležité, abys je udělala a ve skutečnosti je to jen společenský tlak, že bys je dělat měla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že se bez vyřezávání dýní a líbání pod rozkvetlým stromem obejdu, pointa tkví v tom, že bych tyhle věci ráda dělala, ale neustále je odkládám s tím, že jednou na ně bude lepší doba. A ona přitom nebude.

      Vymazat
  4. S myšlenkou strávit Vánoce někde jinde, si pohrávám už pěkně dlouho. Jenže já Vánoce opravdu nesnáším, jedinej problém vidím v tom, jak to doma vysvětlit, že bych radši chtěla sedět v anonymní kavárně v nějakém velkém evropském městě a vykašlat se na jakýkoliv zvyky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Vánocích taky žeru jen to, že jsme všichni doma u našich pohromadě a pijem svařák a chodíme do lesa. A to je přesně to, co bych za nic nevyměnila, protože sezení v anonymních kavárnách ve velkejch městech praktikuju celej rok.

      Vymazat