úterý 2. října 2012

index spokojenosti

Oblíbila jsem si jeden termín, který používá moje spolubydlící: "index spokojenosti".
Pohyb indexu spokojenosti člověk může pozorovat, pokud je jeho kvalita života taková, aby nemusel řešit, zda zítra sežene něco k jídlu, nebo nebude znásilněn, nebo neskončí na ulici. Tudíž, co si budeme povídat, radovat se nad rostoucím indexem spokojenosti se může jen velmi malá část lidstva. Na druhou stranu nemá cenu si vyčítat, že se snažíme být spokojení a pro ten pocit dělat maximum, spokojení lidé pozitivně ovlivňují své okolí, což je samo o sobě mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. 

Ale dost vyprávění hodného žáka pomocné školy.

Co vás dělá spokojenými?
A nebudeme se teď bavit o "když jsou všichni moji blízcí zdraví", ani o "radosti v očích vlastních dětí", pokud by tyhle věci nefungovaly, o žádném indexu spokojenosti nemůže být řeč. Index spokojenosti můžeme pozorovat, když máme pocit, že všechno je, jak má být. Je to jakási nadstavba, náhlý, zdánlivě bezdůvodný pocit štěstí. Může to bejt květina ve váze na stole, výhled z okna na louku, nebo vůně čerstvé kávy, co já vím. 
Je dobré vědět, které činnosti a vjemy nám tenhle stav navozují a následně je záměrně vyhledávat, zaměřit se na ně. A potom se jimi uklidňovat, tetelit se blahem, těšit se z nich.

Co funguje na mě?
Vysledovala jsem, že mě uklidňují rozlehlá prostranství a planiny, místa, kde volně fouká vítr, která dýchají. A právě tak velké, prostorné místnosti, haly, vysoké stropy, chlad a světlo. Jestli mě něco přivádí k zoufalství, tak jsou to "útulné pokojíčky", když se potřebuji uklidnit, musím vyběhnout za město. Někdy se musím radostí smát, když jedu po dálnici rovinatou krajinou, nebo stojím v nádražní hale.
Ráda sedávám na břehu moře nebo jezera a užívám si pocit vlastni nicotnosti oproti obrovské vodní ploše.
Když jsem hodně unavená, potřebuju cítit sladkou vůni, ať už je to vypraná šála, sladký kafe nebo parfém.
Přemýšlet můžu, jenom když je vše kolem mě srovnané do latě, vyhledávám tlumené a jednolité barvy, abych se mohla v klidu soustředit.
Vždycky se mi výrazně zlepší nálada, když si kousnu do opravdového ovoce, tím nemyslím supermarketové polotovary, ale šťavnaté a voňavé, skutečné ovoce. Pomalu sníst celý hrozen vína, takového, ve kterém je "wow" v každé bobuli, zažene kdejakou chmuru.


Na myšlenku snažit se definovat "index spokojenosti" mě přivedlo dnešní odpoledne strávené na pláži. Seděla jsem tam už asi potisící, ale zase mi v hlavě rezonovalo báječné nic. Je konec sezóny, na pláži je tak člověk skoro sám, ale počasí je ještě úplně letní, racci řvou, na obzoru se pohybují siluety plachetnic. Bílá barva písku se pozvolna vpíjí do zelenkavých odstínů oceánu a ty o kousek dál přecházejí do světle azurové barvy nebe. Když mi písek zavrzal mezi prsty na nohou a vítr rozfoukal slané vlasy, měla jsem pocit, že sem na vteřinu zažila zen. Můj index spokojenosti vystřelil do nebeských výšin.
A nejlepší na tom je, že vím, že tohle se stane pokaždé, když si na ten břeh sednu. 
A to je to, o čem tady mluvím.

4 komentáře:

  1. Ha, když si začala psát o tom, co nás dělá spokojenými, přesně jsem si vybavila ten okamžik, kdy sedím na pláži a jen poslouchám moře a nemyslím na nic a je mi prostě božsky. Po přečtení posledního odstavce jsem zaryla nehtama do sedačky, protože tady je sotva 10 stupňů, pořád chčije a na vysedávání na pláži můžu na krásných 7 měsíců zapomenout....

    OdpovědětVymazat
  2. Můj index spokojenosti byl na bodu mrazu, když jsem začala číst. Teď jsem dočetla a myslím, že se začínám rozvzpomínat - ačkoli mám moře dost daleko, úplně beznadějné to není... Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moře nakonec není zas až tak potřeba, třeba taková pasecká přehrada po ránu na podzim má taky něco do sebe. Loni jsem tam běhávala a index spokojenosti byl quite high, co si vzpomínám.
      Mějte se tedy krásně!
      A.

      Vymazat