neděle 14. října 2012

Asociál






Mám školu šest dní v týdnu. Cesta do školy mi trvá hodinu a půl. To znamená, že strávím tři hodiny denně někde na cestě. Po škole jsem ráda, že si stihnu něco uvařit, udělat úkoly a jít si zacvičit, nebo zaběhat, zavolat domů. Na nic jiného čas nezbývá, nebo zcela výjimečně jednou týdně. 
Nevím, jak to dělají ostatní Erasmus studenti, ale asi musí mít lepší systém, než mám já, protože je vidím denně v ulicich Bairro Alto (místa, kde se v Lisabonu "paří" a shodou okolností místa, kde bydlím), jak se druží, veselí a opíjejí. 
Bohužel já se neumím přenést přes to, že mě někdo platí za to, abych tu studovala a učila se jazyk, a prostě do školy nechodit a užívat si tu alkoholu a pofidérního společenského života. 
Erasmus studenti obvykle spolu i bydlí. Bydlí většinou minimálně po šesti lidech v doupěti, kde se koná párty od rána do večera. Já jsem ale vyměnila možnost nonstop zábavy za vlastní čistou koupelnu a klidné spolubydlení ve dvou lidech. 
Nebudeme chodit kolem horké kaše, prostě je ze mě tragický asociál. Jestli můj život vypadá zajímavě, tak je to jenom iluze způsobená vzdáleností, protože veškerou náplň svého času jsem vám popsala na začátku jednou větou.

Zvláštní ale je, že mi to vlastně nevadí. Když to vezmu kolem a kolem, jsem spokojená, dělám to, co jsem vždy dělat chtěla. Na druhou stranu mi nějakej hlas v hlavě našeptává, že jsem loser, že takhle bych žít neměla a jsem na to moc mladá, ať se rozhlédnu kolem sebe a začnu si "užívat".
Mám ale trochu pocit, že to je našeptávač společenských konvencí, očekávání, která nejsou moje. Nevím, jak se k tomu mám postavit, tak si alespoň postěžuji v tomhle kousku virtuálního prostoru. Omlouvám se za sebe. 

17 komentářů:

  1. Kasli na to, ja jsem svuj pul roku Erasmu v Parizi stravil v podstate celej bud ve skole, nebo toulanim se sam po meste s fotakem, obcas jsem navstivil nejaky muzeum, s ostatnima Erasmakama jsem za celou tu dobu nekam zasel trikrat a naprosto toho nelituju. Jo, kvuli velkymu nedostatku penez (Pariz je draha a stypko zdaleka nestacilo) to bylo nekdy docela tvrdy (shodil jsem tam skoro tricet kilo), ale stejne to bylo skvely - prave proto,ze jsem mel duvod prestat zit tim hektickym a spolecenskym zivotem, do kteryho jsem se kvuli okoli natlacil tady. Ted po letech se mi ta zkusenost strasne hodi, kdyz se snazim usporadat si zivot podle svych potreb (delat poradne svoji praci, uzivat si spolecnost, ale jen v mire a forme, kterame totalne nevycerpa, atd.) i tady, kde zdaleka tak kruta financni omezeni nemam...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, taky už mám nějakých pět kilo dole a stýpko téměř vyčerpaný. A to tu určitě není zdaleka tak draho jako v Paříži. Jednou budu vzpomínat na Erasmus, kolik času jsem vlastně pro sebe měla, času na přemýšlení, času srovnat si hodnoty.
      Díky za podporu.

      Vymazat
  2. taky jsem asocial a hrde se k tomu hlasim, ono by se tomu dalo rict i "silna individualita"
    ja myslim, ze to mas srovnany dobre

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky, jo "silná individualita" zní mnohem líp!

      Vymazat
  3. Klídek. Já jsem byla vždycky taková a na slovo "asociál" jsem natrefila vlastně až na Twitteru, kde se ho užívá hojně a...nesmyslně. Nejsem sice na Erasmu, ale moje denní náplň je škola, knížky, běhání, internetování a ven chodím většinou z existenčních důvodů. Taky si občas říkám, že jsem loser a tak jdu pařit, ale i s minimálním množstvím vypitýho alkoholu (cca 2 malý panáky) je mi ráno blbě naprosto neuvěřitelně. Takže na to kašlu, když už někam jdu, piju kofolu a před půlnocí jsem doma.
    Máš ráda klid, na tom není nic špatnýho! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko,ty jsi mi od začátku hrozně sympatická =)

      Vymazat
    2. Tak to až se vrátíš z Erasmu, tak půjdem pokecat ke kafi :D

      Vymazat
    3. Další důvod si udělat ten vysněnej výlet do Brna! Domluveno!

      Vymazat
  4. Presne. To spravny slovo totiz dost mozna neni asocial, ale introvert. A blahopreju, zes to o sobe zjistila a prijala to vcas, ja to nedokazal a docela hodne si tim nabehl. Ale taky uz to mam nastesti za sebou a lepsi pozde, nezli nikdy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to težký, protože během svých "teens" jsem byla absolutně někdo jinej, než jsem teď. Kam se ta veselá, společenská, zvědavá holka poděla? Zmizela stejně jako jednička na začátku počtu let. Trochu se s tím peru.

      Vymazat
    2. Jo, to presne znam, i kdyz veselej a extremne zvedavej jsem furt, i s tou trojkou na zacatku. A spolecenskej vlastne taky, ale uz radeji po svym - v peclive zvazovanejch davkach a pokud to neni nutny, tak uz se netlacim do "small talk" kterej neumim a je mi protivnej. Radsi si poradne pokecam se dvema trema kamaradama, nebo se schovam za fotak, atd. A razem pro me ani ty akce nejsou tak narocny. Na twitteru mi doporucili a v pripade @grasevina i pujcili Quiet od Susan Cain a to mi taky docela hodne pomohlo pochopit sam sebe (misty to bylo, jako bych cetl navod k pouziti Kytkosaura), nebo aspon potvrdilo veci, ke kterym jsem predtim dosel. Jestli se k tomu dostanes, vrele doporucuju.

      Vymazat
  5. Jazyk se člověk asi učí i veselením a popíjením.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo to jo, ale určitě ne portugalštinu, ale takovej ten euro english trash.

      Vymazat
  6. To u mě se střídají období, kdy jsem spíše introvert s obdobími společenštějšími už leta letoucí. Nicméně od té doby, co jsem zpět v Aši (asi 5 let?), se ještě společenskost příliš nedostavila. Zřejmě vliv genia loci. Takže vítej do klubu. la Michelle

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. =) to by mohlo bejt. U mně se to taky vždycky střídalo, ale teď už jsem tak dlouho v útlumu, že se začínám myslet, že to "více společenské" období už nepřijde.

      Vymazat