pátek 14. září 2012

Zastav!



Před pár dny byla na facebooku výzva od jednoho redaktora Respektu, zda by, pokud někdo pobývá ve velkém evropském městě, mohl zaslat pár fotek tamních zastávek MHD.
Mohla bych, určitě bych mohla, ale nevěděla jsem jakých zastávek. Zda jde o to, zachytit zastávku tzv. běžnou, průměrnou, za vše hovořící, nebo naopak mám hledat zastávky tzv. výstavní, krásné, zvláštní. Nevěděla jsem, jakého článku se fotky stanou součástí. Nakonec jsem zhodnotila, že nejlepší bude, když prostě vyjdu za barák a vyfotím dvě nejbližší zastávky. Pro ilustraci. Žádnej disneyland. 


Lisabon je totiž svou sítí MHD velice speciální. Nebo znáte hodně měst, kde jsou součástí běžné MHD lanovky? Historické tramvaje? Výtahy?


Lisabon leží v deltě řeky Tejo, vystavěn na okolních kopcích. Co kopcích, krpálech! Člověk zde neustále strmě stoupá, nebo klesá, nebo se belhá po schodišti, a to vše je korunováno staletým (možná i starším) dlážděním, vedrem, uzounkejma uličkama, přehuštěnou automobilovou dopravou a po šesté večerní i davy rozjařených lidí. Na podpatky člověk může rovnou zapomenout, na ježdění na kole rovněž a řízení auta je (pro mě) vrcholným adrenalinovým zážitkem, který když přežije, stejně nikdy nenajde místo k ustájení svého plechového oře.
Je to trochu hardcore.


Ke mně domů vede jedno obrovské, dlouhé schodiště téměř od nábřeží až ke dveřím. Jednou bych chtěla být v takové kondici, abych ty schody vyšla na jeden zátah a nahoře nebyla zralá na sprchu a ventolin. V paralelní ulici jezdí lanovka. Přesně ta samá, která v Praze jezdí na Petřín. Normální lanovka mezi domy, kterou normální občané používají jako součást MHD. O kousek dál je výtah Santa Justa, který funguje od roku 1902, dnes již spíše turistická atrakce, ale znám i také, kteří se jím nechávají běžně vyvážet ze jedné čtvrti do druhé. A vně starého města jsou i eskalátory.
To myslím k pochopení problematiky stačí. Kopce jako prase. (Vždycky jsem si přála bydlet ve městě typu Amsterdam, kde kolo je součástí dopravní kultury, lze na něm jezdit v šatech a v lodičkách a usmívat se na lidi kolem. Tak třeba příště to už vyjde.)


Možná v některém z příštích čísel Respektu budou k vidění tyhle dvě moje fotky. Já si tady asi Respekt nekoupím, a vy taky nemusíte, protože vy ty fotky vidíte už tady u mě na blogu.  Ale kupte si ho, protože to je nejlepší českej časopis a schovejte mi ho, protože se chci pokochat svou vteřinou slávy. 

2 komentáře: