čtvrtek 6. září 2012

letošní poprvé z Portu

Fotky jsou v mobilu a kabel od mobilu je v Česku, kde já nejsem. A ty další způsoby, jak dostat fotky z telefonu až sem na blog, jsou mi tajemstvím.
Takže třeba někdy příště, až se mi bude chtít tahat někam foťák, nebo až to vyřeším úplně jinak.
Ale ono je to asi stejně šumák, představte si ráj na zemi a představíte si místo, kde teď sem.

Cesta byla díkybohu suchá, ale o portugalských aerolinkách už nikdy nic hezkýho nepovím. Joana mě našla a odvezla do bytu v úplně nejúplnějším centru Lisabonu, kde cesty jsou na sebe kolmé ve smyslu vertikálním, nikoliv horizontálním, domečky jsou asi tři metry široké a z každého bytu má jen jeden pokoj okno.

Dopoledne a poledne jsem strávila na pláži daleko za městem, kde jsou na oceánu velký vlny a voda je tak studená, že v ní jde vydržet jen když si načůráte do neoprénu. Nenamazaná samozřejmě. Takže teď zářím jak ředkev a je mi blbý chodit mezi lidi. Žádný ledvnikovo-řízkový turista by se za mě nestyděl.

Hledám si svůj byt, zkouším najít takový, který bude mít okno na ulici, ne jenom do sousedního bytu. A dnes jsem měla vegetariánský hotdog, což už samo o sobě zní jako hovadina, a říkám vám, nejezte to, bylo mi z toho pěkně blbě. Naštěstí jsem to večer rozpila červeným portugalským. A jinak už asi nic zajímavýho. Kromě toho, že už mám snad konečně opravdovou radost, že jsem tu a že všechno klaplo, co klapnout mělo, protože do teď jsem byla hrozně emočně vyčpělá, asi tím stresem. A dnes to ze mě spadlo a konečně mám zas pocit, že všechno je, jak má bejt.

Příště s fotkama, I promise. 

2 komentáře:

  1. I bez fotek je to zajímavé... Hodně štěstí ve světě - Ty se neztratíš, ale stejně držím palce... Olga

    OdpovědětVymazat