úterý 21. srpna 2012

Budapešť





Často cestuju sama.
Nejprve mi to bylo líto, ale nakonec jsem si zvykla. Teď už bych neměnila, zjistila jsem, že sama si užiju místo stejně mnohem líp. Nemusím na nikoho brát ohled, o ničem diskutovat. Když si chci sednout na nebřeží, zapálit si cigárko a kinklat nohama nad řekou, tak si prostě sednu a udělám to. Jdu kam chci, aniž bych neustále byla konfrontována, jestli vím, kam jdu a co tam uvidím. Jdu klidně spát v deset a nikdo mě netahá do klubů, který mi stejně lezou na nervy.... 

V Budapešti jsem sama nebyla. A už to jelo...

A: "Tak kam půjdem, co vás zajímá?"
X: "Do nejbližší trafiky pro kafe a pro cigára, jinak je mi to jedno"

A: "Tak půjdem do galerie?"
X: "To je zbytečne drahý."


X: "Tak vymysli ty, kam půjdem."
A:"Ok, takže tudy (ukazuju na mapě)"
X: "No to ses pos...a, takovou dálku?!"

A: "Hele, máme dvě hodiny, tak se půjdem někam najíst, ne?"
X: "Se stavím na burgra v mekáči a budu v pohodě."

X,Y,Z: (sborově) "Už tam budéééééém?!"

Radost, cestovat s přáteli =). Ale i tak to za to stálo. Asi tam ale pojedu ještě někdy znovu. Sama. 

4 komentáře:

  1. Budapešť je krásná. I když samotnou by mě to nelákalo. Já radši cestuji ve dvou i za cenu kompromisů. Sama se sebou si to neumím tak užít :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je podle mě otázka zvyku. Ale i když...já pak všechny ty svý zážitky a fotky stejně filtruju tady, takže máš asi pravdu =)

      Vymazat
  2. Přesně tak, je to o zvyku. Já si taky zvykla a letošní dovolená o osmi lidech pro mě byla menším peklem. Musela jsem se na pár hodin ztratit, abych si aspoň trochu užila Innsbruck sama...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na pár hodin se ztratit je důležitá dovednost pro život ve skupině lidí. Letos na dětským táboře měl každý vedoucí svou denní dávku "na chvíli se ztratit", aby za těch pár dní totálně nevyhořel. Vyžívali jsme to všichni a rádi, nakonec to začal praktikovat i táborový pes.

      Vymazat