úterý 14. srpna 2012

Balaton vol.II



Jo, je to mělký.


Klepala jsem si před pár lety na čelo, když mi naši řekli, že jedou na dovolenou na Balaton. Přišlo mi legrační, že v době, kdy můžou jet kam chtějí, jedou zrovna tam.

Stačilo pár let a na otázku "co takhle zajet na Balaton?" dychtivě odpovídám, že jasně, protože to je přece retro a tím pádem cool. 
A cool to fakt bylo. 

Sešli jsme se v Budapešti a pokračovali obytňákem směr maďarské moře, cestou jsme vypili plnou lednici piva a zazpívali si s Bobem Marleym, což jsem brala jako jasné znamení, že tahle dovolená se povede. Bydleli jsme v parádním domku na kraji městečka přímo u pláže. Jako velký bonus počítám, že skrze zahradu  vedly koleje a pro mě jako pro vlakového fandu není nic hezčího, než když sedím na zahradě s přáteli, grilujeme, pokuřujeme a za zády nám projíždí rychlíky směr Budapešť. 

Voda v Balatonu je krásně zelenkavá, trochu kalná od zvířeného písku, ale čistá. Když fouká, tak se i vlní, naše městečko bylo malé, bez monstrózních hotelových komplexů a bez davů přismahlých turistů. Večer jsme chodili ochutnávat regionální vína na trhy, ale mezi námi, na to by byl měsíc krátká doba, cpali jsme se langošema a rybama, kluci si oblíbili pečené maso se zelím, já zas zelím plněné pálivé papriky. Čisto, teplo, absolutní pohoda (nedá mi to a musím dodat, že vše se pohybuje v polovičních cenách, než srovnatelná místa na západě).

Víc fotek už sem z Balatonu cpát nebudu, protože mně se sice modré vody, modré nebe, bílé plachetnice a racci jen tak neokoukají, ale chápu, že leckomu můžou připadat lehce fádní. Chtěla jsem fotit i víc, ale proběhla drobná anabáze s foťákem, kdy se parchant už málem taky koupal v jezeře, ale nakonec jsme se nějak domluvili a aspoň pár fotek vyšlo. 


No a teď už jsem zase "doma", na vcelku krutém dojezdu. Znám se a vím, že návraty odkudkoliv kamkoliv mi nedělají dobře, ale tentokrát se toho semlelo nějak moc, a ještě se toho hodně dít bude, tak alespoň takhle o sobě dávám vědět v pauzách mezi záchvaty úzkosti, spánkem a učením. Přesně v takovejch obdobích mám ze všeho největší chuť se na všechno vykašlat, pořídit si kočku, televizi a záhonek, zahodit telefon, odstřihnout internet a věnovat se jen vaření, běhání a pozorování mraků. Tak snad to zas brzo přejde a vydaří se všechno, za co tolik bojuju. 
Konec kňourání. 
=) 

Žádné komentáře:

Okomentovat