úterý 31. července 2012

hype and hip





Dlouho jsem se neozvala, ale tentokrát jsem v tom nevinně. Byla jsem "dělat vedoucí" (poloha vedoucí, či učitelky mi fakt nejde tak, jak bych si přála) na táboře, který pořádá Člověk v tísni zdarma pro nejchudší děti. Tábor je situován v lese v hluboké rokli u potoka v bývalých sovětských barácích a po dlouhé době jsem tak navštívila místo, kde není nic, ba ani stopa telefonního signálu. Nakonec jsem nefotila, ačkoliv jsem s sebou měla hned dva foťáky, ale zato dětičky se činily a hned jak budu mít přístup k obrázkům, které nafotily, naláduju je sem, protože za některé by se ani National Geographic nemusel stydět a to fakt nepřeháním, uvidíte sami. 
Jinak se o táboru nijak rozepisovat nebudu, i když nad tím dlouho přemýšlela a snažila se něco napsat, nakonec jsem zjistila, že jakýkoliv popis dobrovolnické práce pro neziskovku zavání patosem a hemží se samými klišé. Navíc společnost podobným aktivitám nekloněná není (cause no money and no power) a místo bojovníků proti rasismu a předsudkům přenechám jiným, schopnějším a důraznějším, mně diskuze s tupci neskutečně rmoutí a vyčerpávají a potenciální vydanou energii budu směřovat tam, kde ji budu umět lépe využít. 


Zítra večer se vydávám na cestu na divoký východ, Slováci a Maďaři odpustí, vsadím se, že to tam není o nic divočejší než tady. Ale tím chci říct, že se tu zas pár dní neobjevím, protože si s sebou počítač brát nebudu, budu si prostě jen číst, učit se a fotit. 
Vždyť jsou stejně prázdniny, sklizeň okurek vrcholí a já si ji užívám plnými doušky, né že by tedy nebylo co dělat, naopak, stejně se akorát procházím po Praze, přemýšlím, přemýšlím o jídle, vařím, navštěvuji nové restaurace, jím, ochutnávám a debužíruju a sleduju, jak ze mě roste takový malý gastrofašista.


Kidó na Letný je jasná láska na první pohled, gastronomická kalokaghatia, trochu zen a trochu hřích, lokální exotika, food erotika a mnohem víc. Fotit nemá smysl, Kidó má na SVÉM WEBU  (klikni =) ) fotky, které mluví za vše. Kidó je pro mě místo, kde bych chtěla být doma a zárověň si přeji, aby to u mě doma bylo jako v Kidó. Fits perfectly. 


Trochu hype a hodně hip. 

čtvrtek 19. července 2012

Bistro 8





Někdy člověka něco tak nadchne, že to prostě musí ven, blogísek neblogísek. 
A to se mi stává dost často, obzvlášť co se jídla týká. Tak minule Luka Lu, balkánsko-italskej mazec na Újezdě, bohužel pro študé chudenty přístupné tak jednou do měsíce a jedině za odměnu.
Ale dnes to byla velká radost. Veverkova ulice- Holešovice/Letná, Bistro 8. 
Sýrové chacapuri, borůvkový crumble a řepový mošt na jedné straně plus na straně druhé zeleninová polévka, pie s cuketou a jehněčím masem, meruňková buchta a cascara s pomerančem se rovná dvě nacpané a chuťově uspokojené osoby, podtrženo sečteno 250 Káčé i s dýškem. K tomu überstylové prostředí, příjemná obsluha, sexy lokalita. 
Díkybohu za Bistro 8. Jo a odkaz na jejich facebook ZDE


A slibuju, že ten gigantickej lilek, co mi leží doma už dva dny, fakt zejtra zpracuju. Leda že byste mě chtěl někdo pozvat na oběd. A klidně do bistra na stojáka!

pondělí 16. července 2012

Tady je Krakonošovo...













Ani nevím, co dodat. Fotky to asi stejně řeknou líp než já. 


Mimochodem jsem si dnes spočítala, že mi zbývá 50 dnů v Česku. Tak teď se jen snažit tyhle dny nepromarnit. 

pátek 13. července 2012

Sudetské srdce na cestách






Zdravím z autobusu ve směru Pec pod Sněžkou, špatně se mi píše, protože to děsně drncá. I když zas to nedrncá tolik jako včera vlak někde v okolí Nymburka, kde když jsem se chtěla napít, zrovna jsme vyskočili půl metru nad koleje a já si málem vyrazila své jediné dva hezké zuby a decka matonky skončila v mém dekoltu. To mi připomíná historky, jak jsem si léta myslela, že jedna naše známá bydlí v New Yorku a ona přitom bydlí v Nymburku. Zní to fakt podobně.
A kdyby to nedrncalo, tak by se mi stejně špatně psalo, protože okolní krajina je tak úchvatná a já svému mladému, sudetskému srdci neumím poručit a ono jihne a jihne a já musím stáčet svůj pohled na kopce, údolí, lesy a stavení a tak.
Takže radši ani psát moc nebudu.


Fotky jsou z výletu na Chlum, kde se roku 1886 odehrála "bitva" mezi Rakouskem a Pruskem. Bitva v uvozovkách, protože to byly prachsprostý jatka, kdy z dvousettisícové rakouské armády zbyl jeden kůň a půl kanónu. Zbytek tu měsíc hnil na hromadách všude po okolí, než to místní vůbec zvládli pohřbít. A doteď když si chtějí zorat záhon na zahradě, přehazují lidské kosti vidlema. Krásná civilizace to jsme.


Ale výlet se povedl, jak je z fotek patrné. Ani jsme nezmokli. Kdo se nebojí výšek, měl by se zastavit na místní rozhledně, je FAKT vysoká. 


A já už budu za pár minut v Trutnově na přestupu a zítra se chystám vyvrcholit na Sněžku.
Krásný víkend i vám.

neděle 8. července 2012

Čtenářský deník

"Socialismus a komunismus činí stát všemocným a lidi sobě rovnými pod vládou onoho zrůdného Absolutního krále, který ani nemá tělo, jež by bylo možné zabít. Za socialismu a komunismu buržoazie ztrácí a pracující nic nezískávají. Měšťák se stane otrokem, jímž nebyl, dělník, který který se stane rovným měšťákovi, zůstává otrokem, jímž byl, jenže má jiného pána. V buržoazním systému mohl vždy pracující člověk svou prací, štěstím, či jinak získat peníze a na vzestupu postupně dosáhnout určitého stupně svobody- takové svobody, kterou peníze mohou poskytnout. V socialistickém nebo komunistickém režimu není naděje. Je to dokonalá realizace pekla na zemi a v Pekle jsou si všichni rovni."
(Fernando Pessoa: Bankéř anarchista)


"Rozhodně není samozřejmé, že když je někdo výtvarně technicky zručný, je automaticky umělcem. Lidé si často pletou manuální zručnost s kreativitou. V důsledku si nakonec děti své kreativity moc neváží jen proto, že neumějí kreslit. A přitom kreativita se může uplatňovat úplně jinak než kreslením."
(Výlet do Portugalska aneb poetický průvodce na cestu tam a zase zpátky, Jan Burian)


"To ho pobaví, arogantního pravičáka: " Já zdravý jsem, neboj, já se na rozdíl od tebe o své zdraví starám. Měsíčně nechávám v lékárně přes patnáct tisíc za vitamíny a revitalizační preparáty, chodím do posilovny, na masáže, cvičím jógu, mám svého psychoterapeuta a pravidelný sex, zdravě jím a hodně spím, v zimě lyžuji v Alpách, v létě se potápím v Karibiku, chodím na squash, a ty se mě zeptáš, ty plebejská čubko, jestli jsem zdravý?!" "
(Biomasa a benzín, Renata Bellingerová)

pondělí 2. července 2012

portugalština

Zdroj: http://www.junioreurovision.tv/page/country-profile?country=20


Když jsem se začala učit španělsky, na hodinu jsem se vždy už předem těšila jak malá. Doma jsem si pouštěla jenom španělské filmy a španělskou hudbu a snažila jsem se uhádnout, co asi dotyčný říká. Z hodin jsem odcházela vždy vysmátá a nadšená a opakovala jsem si slovíčka s radostí jak krásně znějí, zpěvně a měkce. Ve Španělsku jsem začala po měsíci rozumět, co si asi povídají lidé okolo mě a po dvou měsících jsem začala mluvit. Zkrátka jsem měla pocit, že jsem PŘEDURČENÁ k životu ve Španělsku. 
A tak se koncem léta stěhuju do Portugalska. Holt "člověk míní..." eh, znáte to. 


No, dnes jsem byla na své první hodině portugalštiny a pokud mám shrnout své první pocity, napadají mě jen samé vulgarismy. To se prostě nikdy nemůžu naučit. Umíte si představit řeč složenou jen ze samých jazykolamů? Tak to je portugalština. Během těch pěti hodin jsem se nenaučila ani jak se vyslovuje "Spojené státy americké", na chuťovky jako "první cvičení" si rovnou nechám zajít chuť a pokusím se to zopakovat zase až za půl roku. Chápete, jediný slovíčko se nečte tak, jak se píše! 
Přiznávám, chytla mě drobná panika. Na středu se máme naučit přibližně milión slovíček, takže mě čeká příjemné úterý, kdy budu poslouchat a opakovat podle Googlu, ať si tam opět neutrhnu ostudu. 


Boa noite. (nemyslete si, že se to čte takhle)