úterý 26. června 2012

V kůži bohémky

Vždycky jezdím pouze a jedině vlakem z rodné dědiny do metropole a je to jediná chvíle, kdy si kupuji časopis. Vlastně ještě na letišti, ale tam si kupuji módní plátky převážně v různých jazykových mutacích, ať zmírním pocit provinění. Do vlaku volím mezi konkurenčními plátky Reflexem a Respektem. Obvykle se rozhoduji na základě obrázku na titulní straně, v lepším případě podle hlavního tématu, hlavně rychle, ať není trafikantka nervózní. Včera volba padla na druhý jmenovaný, o kterém si mimochodem stejně myslím, že je lepší.
Na konci Respektu se nachází rubrika "Jeden den v životě", kterou si čtu docela ráda, asi že mám sklony k šmíráctví, kdo ví. Tentokrát mě ale článek fakt zvedl ze židle, tedy z obstarožní koženkové sedačky Českých drah. 
Svůj běžný, průměrný den nám představuje Anča, studentka bohemistiky na FF UK. Jako studentka soukromé školy (a teď si správný Čech odplivne) cítím se být jaksi outsiderem a pologramotným, rozmazleným dítětem (jak je mi neustále předkládáno) a vzhlížím s úctou a s obdivem ke studentům Karlovy univerzity. Beze srandy, sice přeháním, ale tak nějak to vážně cejtím. Ovšem nevědět, že slečna Anča je kým je, doporučím jí dát si facku a naordinovat si skotské střiky.


V úvodu je pobouřená, že její spolubydlící v nekřesťanských osm ráno používá svůj mobilní telefon, protože je ale Anča statečná, stejně vstane z postele v deset. Jako intelektuální rozcvičku popřemýšlí, zda šediny mužům sluší, v rámci dokreslení kompletního obrazu světa pročte Facebook. Pochlubí se, že nesnídá a protože je to rebelka, jejím prvním jídlem bývá až strips menu v KFC. Huuustý, co? Anča nás seznámí, že nosí sako, oxfordky a sluneční brýle (fakt nic víc?) a poslouchá SKA. Potom odchází do školy, ale protože ji to moc nebaví, dá si radši se spolužáky lahváče, jsou to přeci bohémové, ha ha ha. No a pak už je skoro večer, tak jde domů, dá si víno a pustí si Ulici a pak Ordinaci. 


Ok, klidně bych Anču přešla mlčením a šok z intelektuálních schopností studentky FF UK bych holt nějak rozchodila, ale já nemůžu, prostě n-e-m-ů-ž-u. Skutečně obvykle podobná individua jen obcházím a hlavně, že se s nimi nemusím bavit, ale teď bych hrozně ráda zjistila PROČ a CO ji vedlo k tomu, pochlubit se sebou na stránkách Respektu? Je to přístup "jsem kráva a nestydím se za to" nebo "záviďte rebelce z velkoměsta"? A zdaleka nejhorší je ten pocit, že po přečtení jejího blábolu možná pár lidí zařadí všechny "studentky z Prahy" do jednoho šuplíku a já bych se tam s Ančou klidně mohla potkat. Uf, běhá mi mráz po zádech, ačkoliv se ze všech svých sil snažím nebýt ničím podobným, co když jsem vlastně jenom Ančinou druhou stránkou mince? 
Konec šmitec, to radši skládat uhlí. 

4 komentáře:

  1. No jéje. Sice jsem to nečetla, ale mám pocit, že jsem tak nějak o nic nepřišla. Sama mám trauma z toho, že jsem se na výšku nedostala (hloupé testy studijních předpokladů, nepřející lidem bez logického myšlení! :)) a jestli něco takového opravdu pobíhá, nadto na Karlově univerzitě.. No, jak by řekl klasik, jdu blejt, velebnosti..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo by moc hezký, kdyby inteligence byla přímo úměrná k sociální inteligenci, leč tomu tak bohužel není, to už se ví dávno. Ale pokaždé mě to taky znovu překvapí.

      Vymazat
  2. Víc nechápu, proč takovej blábol v Respektu otisknou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chmm...asi se v týhle rubrice má právo vyjádřit každej. Jeden den v životě kohokoliv, to chápu. Udivuje mě, že Anča se za sebe nejen že nestydí, ona se sebou i chlubí.

      Vymazat