neděle 3. června 2012

příjemce úsměvů

Dnes jsem poprvé v životě na vlastní kůži zjistila, jaké to je, když se na vás v metru někdo usměje. Na mě se obecně lidi moc neusmívaj, ale přisuzuju to tomu, že jsem nosičem typického "bitchface", česky "ksichtu na ránu", pro nechápavé: znamená to, že i když mám fakt dobrou náladu a optimismus mi stříká i ušima, stejně se tvářím jak bankovní úřednice těsně před pauzou na oběd. No a dnes přistoupil do metra mladý muž, vzezřením výstřední, v ruce třímající bibli, ale přesto všechno sympaťák, podíval se na mě a obdařil mě tak zářivým úsměvem (typu "rád se na lidi usmívám" a ne "máš pěkný kozy", aby bylo jasno), že jsem doteď zcela omámena.
Sice to asi neznamená, že se na lidi v metru začnu usmívat, protože bych si koledovala leda o dotaz, jestli mě něco bolí, ale apeluji na vás ostatní, smějte se víc! 
A já z toho budu mít radost, která na mě vůbec nebude poznat.

2 komentáře:

  1. Tak jsem náhodou narazila na Tvůj blog. A sice nevím, jak vypadá Tvůj bitchface, ale to máš jedno. Mně jsi právě úsměv na tváři vyvolala, což nebyl, vzhledem k tomu, že je pondělí ráno a já sedím v práci, zase tak snadný úkol. A za to Ti děkuji :))

    OdpovědětVymazat
  2. No tak to je sen každého blogera =) Já děkuju!

    OdpovědětVymazat