středa 27. června 2012

na druhé straně




Stejná krajina, stejná architektura, společné dějiny...vždycky mě fascinovalo, jak přesto je prostředí před a za státní hranicí odlišné. Kdybych se snažila rozdíl pojmenovat, opět bychom z toho vyšli jako stádo nemytejch hňupů. Dvacet let sem, dvacet let tam a změna k lepšímu viditelná leda lupou, kdovíjestli. Čím to asi bude? Strašně bych si přála, abych se dožila toho, že nikde žádná státní hranice nebude, že všichni budem jenom Evropané, v lepším případě Pozemšťané, ale z vývoje posledních let to vypadá, že tohle moje přání je čirá Utopie. Co mě ale zaráží je, že se takovýmu pokroku bráníme my, asi si nechceme nechat ukrást svoje právo krást? Dobře "nám" tak, jelitům. 


Bohužel si nepamatuju, jak se jmenuje tahle dědina ležící někde poblíž Waldsassenu a Mitterteichu, zapůsobila na mě ale mohutně. Na jednom náměstí sochy skřetů, ďáblů a smrtek a přitom se uprostřed tyčí mariánský sloup? U kostela pro jistotu stojí dva dřevěný svatý, ale v knajpě hned vedle se čepuje Zoigl (od slova Teufel?). Hned v úvodu se k nám připojil obecní blázen, kostelní zvony zvonily a zvonily a obloha se tvářila zlověstně... chvilku mě zamrazilo během jinak skvělého víkendu.

2 komentáře:

  1. S Tvými postřehy nelze než souhlasit, bohužel... Kdyby se Ti přece jen podařilo vzpomenout si na jméno té vesnice, dej vědět. Vypadá vážně zajímavě. A tip na výlet se hodí, vždyť už do prázdnin zbývá jen tak malinko... Zdravím! Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to byl nakonec přímo Mitterteich, dostala jsem vynadáno, že o něm mluvím jako o dědině. Skvělej výlet je do Weissenstadtu na jezero a potom přes tyhle města a přes Cheb zpátky. Tak ať se povede, když už jsou prázdniny konečně tady. Já zas v pondělí nastupuju do školy =), tak mám po žížalkách.
      Mějte se krásně a díky za koment!

      Vymazat