pátek 15. června 2012

jako voda

Jestli čas poběží stejnou rychlostí jako tento týden, pozítří mi bude třicet.
Muzejní noc byla propadák (Oskar to říkal!). Nekonečné fronty všude, ještě k tomu dost podivná skvadra lidí. "Pepo, dnes je to zadarmo, Ordinaci si natočíme a místo toho půjdem do můzea." Kromě Trmalovy vily ve Strašnicích, kde jsem si navíc ani nestihla prohlédnout výstavu České vily, protože "Čas nás tlačí, pojďme dál" jsem se ani nikam nedostala. Ale tak aspoň jsem se pěkně prošla noční Prahou.
A od té doby se každý den ozve někdo koho jsem dlouho neviděla, takže se vesele socializuju. Například včera to bylo ale až přehnaně veselé a dnes z toho mám oteklý mozek, čemuž odpovídá můj sloh. Kocovina z nóbl sektu s jahodama je stejně nenóbl jako každá jiná. 


Trojský zámek. Taky fronta. 

Polovina nejmenší fronty. Tuhle jsem si jedinou vystála.

100% vegetarian




Myslím, že mám novou nejoblíbenější restauraci.
Petřín. Všechny růže bych chtěla nosit ve vlasech.

Angry birds.

Ještě se vrátím k té restauraci. Je to Luka Lu na Újezdě, balkánsko-italská jízda, rozhodně stojí za návštěvu nejen kvůli dokonale uhozené venkovní terase se stromama na zdech a kanárkama v klecích, ale vaří tam taky dost funky. 

Žádné komentáře:

Okomentovat