neděle 6. května 2012

Jedna báseň





Trávit sobotní večer v čajovně, no považte... Někdy mě napadá, že kdyby moje pubertální Já vidělo moje současné Já, asi by se nestačilo divit. 


Ale upřímně řečeno, když jsem tam tak seděla, učila se na zítřejší snad poslední zkoušku, jedla jsem špičkovej štrůdl s banánem a nebeskou rajčatovou polévku, oboje domácí, od paní výčepní N a K k tomu hrál na klavír, venku zuřila první pořádná pražská bouřka a o nohy se mi otíraly kočky Růžena s Čočkou, byla jsem hrozně ráda, že nemusím sedět v žádný zahulený knajpě a poslouchat chytrý řeči. 


A v noci se mi zdál skvělej sen o naší chalupě v nejhlubším sudetském lese... no, asi už vím, kde se budu učit na státnice. 

Žádné komentáře:

Okomentovat