úterý 20. března 2012

konfrontace



Minulej tejden jsem se nějakou shodou okolností dostala mezi skupinku budoucích ředitelů vesmíru a ďáblových advokátů a řeknu vám, celou dobu jsem čekala, kdy někdo z nich konečně řekne „tak to stačí s tím představením, ale žralas nám to, co?“.  Právníky nebrat, čest výjimkám.

Když jsem se naprosto nečekaně rozbrečela v metru, řekla jsem si, že na tak ctnostnej život asi ještě nejsem připravená a že mi z toho už šplouchá na maják. Tak jsem si koupila Startky, objednala Coronu a zúčastnila se mexicko-americko-rusko-české párty. Chvilku jsem se cejtila tak šťastně, jako bych vůbec nebyla v Česku. A druhej den mi bylo tak blbě, jako kdybych si vzpomněla, že v Česku žiju.

V pátek jsme šli s dětma z práce do nějaký nóbl nadnárodní firmy, že tam pro ně mají připravenou hru (asi aby si mohli v papírech s klidných srdcem odškrtnout kolonku „podpora rozvoje společnosti“) a jednu chvíli jsem cejtila fakt ohromnej pocit zadostiučinění, když se mezi šokovanejma kravaťáčkama mířícíma ke svým audinám vstříc víkendu prohnala jak uragán skupina různobarevných, rozjásaných a nezkrotných děcek. Fakt jsem byla ráda, že já jsem na tý správný straně. Na straně bez kravat, tabulek, ambicí a skvělých, moderních kanclů s drahejma kávovarama. S tím posledním kecám.

Když jsem jela vlakem do Sin City, než jsme zastavili v Berouně, měla jsem všechny příznaky úpalu. Opravdu jsem nikdy nezažila, že by se ve vlaku tak topilo. Ani když bylo o 40 stupňů chladněji.
Poprosila jsem rozhodčího, zda by nemohl topení vypnout, ten se na mě podíval a řekl: „Bejt váma tak mlčím a vohřejvám se, protože v Aši ještě leží sníh.“

Přemýšlím, proč o pouhých pět kilometrů západně je tráva zelenější, zboží levnější, lidi usměvavější, jídlo poživatelnější, prostředí čistější a problém řešitelnější. A nic mě nenapadá. A s tou povídačkou o Železný oponě tehdá v pravěku, s tou na mě nechoďte. 

4 komentáře:

  1. Příjemný počtení a to s těma právníkama jsem hned zkraje studia na VŠ taky zjistila, ale pšt! A ČéDéčkáři? Klasika co nikdy nezklame. Některý věci se holt neměněj, takže jsem si pěkně zavzpomínala. A s tim Českem neříkej dvakrát, taky by mě tehdá nenapadlo, že teď budu v Čechách, v Sin City a dělat, co dělám. A navíc ráda ;) la M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou dobrý zprávy, že tady skutečně někdo může bejt rád =)

      Vymazat
  2. S jedním právníkem jsem chodila, nešlo to. Pořád jsem byla obžalovaná. Taky jsem na tom druhým břehu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Druhej břeh, dobrej břeh. Jen kdyby to docházelo všem.

      Vymazat