neděle 25. prosince 2011

Sat 24 Dec



Místenku jsem si koupila týden předem, pro sichr, ať se dostanu na Štědrý den určitě domů.
Na nádraží jsem přišla včas, našla jsem svůj vlak, uložila kufr, pověsila kabát, otevřela počítač a posadila se.

„Slečno, sedíte mi na místě, já sem mám místenku.“

Vážně? Čtvrtý vůz, jednapadesáté sedadlo, jak říkala paní za přepážkou. Všechno souhlasí, jen moje jízdenka ne. Šestý vůz. 

„Sedíte ve špatném voze“

Nevadí. V šestém voze jsem znovu uložila kufr, pověsila kabát, otevřela počítač a posadila se.

„Slečno, sedíte mi na místě, já sem mám místenku.“

To už se mi zdá ne? Šestý vůz, jednapadesáté místo, všechno souhlasí, podívejte.

„Slečno, sedíte ve špatném vlaku.“

Nechápu, jak se mi to stalo, ale že by mě to překvapilo, to ani ne.
Slyším, jak se vlaku zabouchly dveře. Zrovna včera jsme se bavili, že jsem nikdy nebyla v Ostravě, tak teď se tam podívám.

Stihla jsem vystoupit, na nástupišti jsem zjistila, že můj "správný" vlak právě odjel.

Zůstala jsem stát jako socha ženy v běhu. Během vteřiny ve mně proběhlo padesát různých emocí, většina souvisela s pocitem opovržení sama sebou. Konstatuji, že tahle nekonečná vteřina dokonale vystihuje události letošního prosince.
Stojím tam, plné ruce narychlo pobraných věcí, přemýšlím, co jsem nechala ve vlaku. Dochází mi, že se patrně domů už dnes nedostanu.A že jsem právě vyhodila šest stovek z okna. Ze všeho nejvíc mám chuť lehnout si na perón a prostě tam ten slavnej Štědrej den proležet. Alois Nebel hadr.
Okamžik, který jako by trval půl roku, se naštěstí ustálil na potřebě vysmát se sama sobě do ksichtu. Koupím si kýbl kafe a odcházím na informace vyjednávat o možnosti přecejen se do Sin City dnes dostat. 
Sem přece velká.
Teď už sedím v jiném spoji v kupé společně s dvěma důchodci, z kterých táhne chlast a s jedním postiženým, který na mě celou dobu zírá s otevřenými ústy.  Za oknem skrz které fouká, se míhá šedivá, rozpačitá krajina. Večeři stihnu.
Takže happyend se koná, takovej … přesně v mým stylu.

(Nakonec jsem na Hlaváku alespoň nakoupila dárky, na jejichž nákup v pokojném čase nákupním předvánočním jsem neměla sílu)


2 komentáře:

  1. Máš mou upřímnou soustrast. Já sice na Štědrý den ráno nasedla do správného vlaku a dojela podle plánu, ale nebožák, který nastupoval hned za mnou, se po rozjezdu vlaku do jím nepředpokládaného směru dozvěděl, že také nastoupil jinam, než původně mínil.

    OdpovědětVymazat