neděle 4. prosince 2011

intermezzo


Vrací se mi pocit vyčerpání. Tohle vyčerpání není následkem stresu, je to jeho příčinou. Průvodním jevem je prázdno, ale ne klid. Rutina, čmouhy místo obličejů, zbytečně moc slov. Dlouhá cesta bez přestávky na protažení nohou. Všude špína. Hloupost. Únava. Omlouvám se, že nemůžu. Pravda je, že nemám sílu. Někdy se jenom soustředím, abych se netřásla.

Prosinec se cítí přesně jako já. Dějí se mu věci, které se k němu nehodí. Vánoce jsou jen pocity trapnosti a vlastního selhání. Hádky o formičky na cukroví, které nikdo péct nechce. Prázdná peněženka. Hnusný, tlustý chlápci v červenejch kabátech lezoucí lidem do oken, do komínů, do snů.

Když se probudím z noční můry, cítím děs ještě mnoho hodin, ale když mě ze snu probudí vlastní smích, nikdy se nepamatuju, čemu jsem se smála. Někdo musí žít dva životy, Adriana nezvládne ani tolik, aby naplnila polovinu toho svýho. 
Mluvíme o umírajících a o útěku v hospodě nad pivem, kde jsou všichni TAK veselý.

Samota je krab a ne a ne se ji zbavit, chová se, svině, nepředvídatelně a v rumu už se dávno naučila plavat.


5 komentářů:

  1. ... to bohuzel znam taky ... radsi to necham bez podpisu.

    OdpovědětVymazat
  2. člověk se tím musí protrápit, aby se trápit přestal. dno, od kterého se pak lze odrazit, je v nás samotných.

    OdpovědětVymazat
  3. Samota je krab...krabice!

    OdpovědětVymazat
  4. Tož nevim, jestli se to sem hodí, ale Adri, jsi jedinej blog v celym vesmíru, co čtu. To jen aby bylo jasno. Pak teda ještě ten svůj. Zbožňuju tě :-)

    OdpovědětVymazat