neděle 6. listopadu 2011

Sun 6 Nov

Právě jsem si nad učebnicí matematiky pro střední školy uvědomila, že ... jsem strašně zakrněla. Jasně, mám spoustu zážitků a stále o čem psát a mluvit, ale vlivem podpory kreativity a emoční stránky osobnosti jaksi vymizela jedna z důležitých funkcí mozku. Drtit se.

Fyzicky cejtim, jak mi při odvozování vzorečku z příkladu vržou a skřípou kolečka, neurony se stahují v křečích a ve vzdálených částech mozku právě zavanul svěží vítr do zatuchlých světnic plných pavučin, ale výsledek z toho žádnej. 


Nejsem schopná přemluvit vlastní hlavu, aby pro mě pracovala. Proč? Vždyť jsem jí dala tolik volnosti, tolik podnětů k rozvoji, tak proč, sakra, když po ní něco chci, tak mě takhle vypeče?


Pěkně mě tohle zjištění naštvalo. 


Zjištění, že je ze mě prostě idiot. 



2 komentáře:

  1. Vítej. Já si přijdu jako idiot každej den víc a víc. Nejsem vlastně vůbec schopná myslet. Nebo spíš chci myslet jen na to, co chci. Zbytek bolí. Zrovna tu sedim vedle Dánky, která je podle mě úplně blbá a já ani nejsem schopná se vyjádřit jako člověk, co po ní chci.

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli tě to uklidní, i já ... blbnu. Řekla bych, že už od maturity. Kvanta informací z vejšky na pořád neudržíš. Sice se s nimi naučíš zacházet, ale nezůstanou. Vítej do klubu! la Michelle

    OdpovědětVymazat